Peugeot 407 SW 2,0 HDI – parťák na dlouhé cesty
I o našich zkušenostech se „Stříbrňákem“ jsem napsal krátce po našem návratu z velké cesty článek pro tipcars.com
V roce 2013 jsme se rozhlíželi po expedičním vozidle na naše každoroční velké letní cestování. Rozhodli jsme se pro Peugeot 407 SW 2,0 Hdi a od té doby podnikli několik velkých letních výletů :
2013 – Praha – Hamburg – Flensburg – Kodaň - Göteborg – Oslo - Stockholm – (trajekt) Helsinki – Petrohrad – Tallin – Vilnius – Warszawa – Praha, cca 4500 km , 10 dnů
2014 – Praha – Vaduz – Lyon – Toulouse – Andorra – Barcelona – Marseille – Nice – Monako – Janov – Verona – Benátky – Praha, cca 4500 km, 10 dnů
2015 – Praha – Lodž – Daugaupilus – Petrohrad – Kem – Murmansk – North cape – Alta – Rovaniemi – Helsinki – (trajekt) Stockholm – Helsingborg – Kodaň – Berlín – Praha, 8000 km, 15 dnů.
Jezdíme samozřejmě i po Čechách, po Praze, kratší výlety do okolních zemí. S autem jsme najeli k září 2015 70000 km. Ale delší výlety vás nutí sžít se s autem více a při denní trase 900 km si jeho vlastností užijete více než při každodenní třicetikilometrové cestě do práce. O své zkušenosti se rád podělím.
Začnu interiérem.
Rozhodujícím kritériem pro výběr auta bylo pohodlí a vnitřní prostor. Oba požadavky splňuje 407 SW dokonale. Sedadla jsou spíše pohodlná křesla, takže sedíte jako doma v obýváku. Máme manuální nastavování výšky sedáku, sklonu opěradla, bederní opěrku. Ideální nastavení pro každého je otázkou pár okamžiků. Volant stavitelný výškově i podélně doplňuje vaše pohodlí za volantem. Obložení je z měkčených plastů a imitací dřeva, chromované doplňky. Při jízdě v interiéru nic nedrnčí. Nejdéle jsme v autě strávili za den asi devět hodin, bez toho, abychom se cítili unaveni. To je důležité zejména z pohledu mé manželky, která má problémy s kyčlemi a v tvrdších německých vozech (mezi které je nutné počítat i produkty značky Škoda) mívá problémy a bolesti už po půlhodině a možnost dlouhých cest se nám z tohoto důvodu původně zdála nereálná. Praktická je loketní opěrka.
Ve výbavě našeho vozidla není navigace, používáme nezávislou. Z tohoto důvodu oceňuji vybavení auta elektrickými zásuvkami. Jedna zásuvka je v přístrojové desce pod rádiem, tu používáme pro navigaci, na zadní straně panelu mezi sedadly je druhá zásuvka – tu používáme pro palubní kameru, případně přes rozdvojku ještě pro dobíjení mobilu. Třetí zásuvka je v kufru, je nezávislá na zapnutí zapalování a používáme jí pro napájení cestovní ledničky. Z další výbavy je praktická možnost chladit prostor přihrádky před spolujezdcem. I když během letošní cesty na sever s venkovními teplotami 5 – 15 stupňů byla tato možnost nepoužitelná, většinou jsme topili.
Prostor kufru je ohromný, normálně se nám zavazadla na 14 denní cestu vejdou pod roletku, takže obsah kufru neláká případné zvědavce. Po sklopení zadních sedadel vznikne prostor téměř dva metry dlouhý s rovnou podlahou a pak se v autě v případě nutnosti dá i vcelku pohodlně přespat. V každodenním životě není problém naložit do kufru prakticky cokoliv – postel, ledničku, skříň.. Dveře kufru sahají až k podlaze, nikde není žádný práh či hrana. Při pohledu do zpětného zrcátka vás zpočátku, než si zvyknete, překvapuje, jak je zadní stěrač neuvěřitelně daleko od vás.
Přístrojová deska je přehledná, volant padne příjemně do ruky. Množství tlačítek na středovém panelu připomíná americký raketoplán, většinu z nich řidič běžně nepotřebuje. Pod volantem vpravo je páčka ovládání rádia, vlevo ovládání tempomatu. Ovládání rádia je praktické, není třeba vzdalovat ruku od volantu. Tempomat rádi používáme při jízdě po dálnici, ale využili jsme ho i na prázdných ruských silnicích nad Petrohradem a v Norsku, kde všichni jezdí předpisových 80 km/h.
Odkládacích prostor je v autě několik – schránka před spolujezdcem, malá přihrádka u řidiče, přihrádka pod loketní opěrkou, kapsy ve všech dveřích, není však pamatováno na umístění mobilů – my je dáváme do držáku na nápoje (je jen pro jednu lahev/kelímek) mezi sedadly. V tom případě ale obsadíme jediný prostor určený pro nádobu s pitím a to tedy musíme umístit do přihrádky před spolujezdcem.
Auto nemá denní osvětlení, takže automatické rozsvěcení světel normálně využijeme jen za ztížené viditelnosti a obvykle rozsvěcíme světla manuálně. Praktické je to v zemích, kde není povinné denní svícení a trasa vede přes tunely (Německo, Itálie ). Automatickou regulaci stěračů používáme vlastně výhradně.
Panoramatická střecha je samostatnou kapitolou, velmi jsme si jí oblíbili. Jednak je v interiéru více světla a jednak interiér působí ještě prostorněji a vzdušněji. Poskytuje také fantastické výhledy například při průjezdech městy, horami nebo na konstrukce mostů – vidět z podhledu například konstrukci mostu ze Švédska do Dánska je jedinečný zážitek. Při parkování v létě na slunci je nutné střechu zakrýt. Za jízdy skleníkový efekt střechy vyrovná klimatizace a v zimě střecha auto nijak zvlášť neprochlazuje.
Sedm airbagů poskytuje pocit bezpečí.
Při cestování ve dvou moc nevyužijeme možnost stahovat zadní okna elektricky. Také nevyužíváme možnost vyklápět zvlášť okno pátých dveří – od kufru. Ale umím si představit, že by tamtudy šla dosypat do kufru ještě nějaká zavazadla, aniž by vypadávala, což by se stalo při otevřených dveřích. Dobrá věc je elektrické sklápění zrcátek, na první pohled vidíte, zda je auto zamčené nebo odemčené. Také tuto funkci oceníte při průjezdu úzkými prostory – například v parkovacích domech nebo garážích ve Francii nebo Španělsku – ty jsou často projektovány snad podle Renaultu Clio a s pořádným autem, jakým je 407, je vjezd a výjezd z nich docela fuška.
Pod podlahou kufru je plnohodnotná rezerva, kterou jsme tedy doposud nikdy nevyužili, ale na liduprázdném dalekém severu je plnohodnotná rezerva praktičtější než sada na opravu pneu nebo dojezdová rezerva. Do velkých uzavíratelných bočních kapes v kufru jsem umístil ještě 12V kompresor a hasicí přístroj.
Jízdní vlastnosti
Rozměry auta – auto je velké a je na to potřeba často myslet. Před řidičem výhled na předek auta končí stěrači – dál nic nevidíte. Čumák je přitom poměrně dlouhý a dlouhý je i přesah před přední nápravou. Je třeba si na to zvyknout. Je to jen o odhadu, nevidíte nic. Přes zvenku patrné zasklení kolem dokola vzadu na autě nevidíte zevnitř také skoro nic. V rozích jsou sloupky a čalounění interiéru. Naštěstí jsou vzadu čidla parkovacího asistenta, tím je couvání přeci jen usnadněno. Svým charakterem je 407 SW spíše takový sportback, sportovnější kombík a s tím souvisí i poměrně malá světlá výška. Při velkém rozvoru to v součtu znamená, že prakticky při každém výjezdu doma ze zahrady na silnici do kopce drknu podlahou o hranu silnice.
Řízení je ale citlivé, s autem se jede dobře a je to příjemný zážitek. Brzdy jsou adekvátně dimenzovány na hmotnost auta (skoro 1600 kg) a vím, že když bude potřeba, mohu se na ně spolehnout. Jezdím tak, že bych to rád charakterizoval jako předvídavá jízda, a maximálního účinku brzd využívám jen zřídka. Brzdové desky ani kotouče jsem zatím neměnil, ani nevím, jak dlouho už v autě jsou – při posledním servisu před letošní letní cestou měly ještě 60 %.
Sportovnějšímu charakteru odpovídá i konstrukce zadní nápravy – auto sedí v zatáčkách jak přibité i ve vyšších rychlostech.
Motor dává 100 kW. Je poněkud hlučnější, ale ne zase tak, aby to obtěžovalo. Táhne od vyšších otáček, kdy zabere turbo. Z nízkých otáček se vzpamatovává jen pomalu, při předjíždění je třeba podřazovat . Dvouhmotový setrvačník přenáší kroutící moment klidně, bez otřesů, u 407 je však problém s životností a výměna je drahá. Převodovka je šestistupňová, manuální. Řazení je přesné, tiché. Šestka se dá použít až od nějakých 85 km/h výše, jinak v nižších otáčkách nadměrně trpí setrvačník.
Odpružení odpovídá francouzskému autu. Činnost tlumičů koresponduje s jejich názvem. Auto je měkké. Na našich rozbitých silnicích dostává zabrat, ale to není nic proti tomu, co okusilo v Rusku.
Praktické zkušenosti s vhodností auta na dlouhé cesty po Evropě.
První dvě cesty byly absolutně v pohodě, kvalita silnic na západ od našich hranic je vynikající. Na východě to bylo poněkud horší, ruské silnice jsou často ještě horší než naše. Nejvýše jsme vyšplhali v Andoře do 2404 m nad mořem. Na německých dálnicích není problém jet rychlostí přes 200 km/h, auto pořád působí klidným a bezpečným dojmem. Ve Francii a Španělsku bylo složitější parkování v krytých parkovištích a podzemních garážích – poloměry zatáček jsou malé, průjezdy úzké. Občas jsem si vzpomněl na prastarou počítačovou hru Sokoban – Skladník, kde řidič šoupe bedýnku po skladu mezi sloupy a často se zasekne. V Toulouse v parkovacím domě se nám zachytil železný profil, sloužící jako doraz parkovacího místa, mezi přední nárazník a kolo. Auto jsme nakonec museli dozadu kousek zatlačit, při zatížení byť jediným členem osádky bychom nárazník utrhli. V Barceloně při výjezdu z podzemní garáže bylo nutné sklopit zpětná zrcátka, tak úzko tam bylo.
Letošní cesta byla trochu cestou do neznáma – nenašel jsem nikde zkušenosti nějakého našeho cestovatele s přejezdem z Murmanska do Norska. Skoro to vypadalo, že tím směrem žádný krajan necestoval dál než do Murmansku. Ale nemyslím, že bychom byli první Češi, kteří tam projeli. Nicméně, mnoho jich asi zatím nebylo. Od Petrohradu dál na sever vede vcelku pohodová silnice, horší je to mimo ní. Například v Kemu byly tak rozbité silnice, že i 40 km/h bylo většinou moc. V Karélii je hustota osídlení malá a drží se převážně hlavní silnice. Občas byly odbočky do menších vesniček, avšak asfalt na nich končil hned za křižovatkou s hlavní a pro 407 byly tyto odbočky naprosto neprůjezdné. Ono ani nevypadalo, že by tam vůbec někdo jezdil.
Dále je třeba mít na mysli to, že za polárním kruhem je léto a tedy i stavební sezóna krátké. Při opravách silnic se postupuje s obrovským nasazením a rychle. Často se rozebere celá stará silnice a po pruzích se staví nová. Setkali jsme se s tím v Rusku i Norsku. A protože jsme cestu konali začátkem léta, na těchto staveništích jsme projížděli ve fázi, kterou by šlo charakterizovat jako „Fáze 1 – stará silnice je pryč“. Povrch je pak buď udusaná hlína nebo nasypaný štěrk. Takové podmínky 407 zrovna nesvědčily – občas jsme brnkli podlahou o hrb nebo křísli předním nárazníkem o zem při sjezdu z různých hromad. Celkem jsme po takových površích najeli asi 100 km, naštěstí bez žádné fyzické újmy.
Spotřeba
V běžných podmínkách (cca 1/3 dálnice, 1/3 město, 1/3 mimo město), a tím městem je Praha, si auto vezme cca 6,6 l nafty na 100 km. Na delších cestách spotřeba koresponduje s hustotou osídlení a hustotou dálniční sítě. Výlety do Německa výhradně po dálnici znamenají spotřebu kolem 6,9 l/100 km. Při letošní cestě na sever, kde nebyly dálnice a bylo jen minimum měst a obcí, jsme dosahovali spotřeby kolem 6,0 l/100 km. Při vzdálenostech mezi čerpacími stanicemi 300 i 400 km nám to přinášelo klid a nemuseli jsme se stresovat, jestli dojedeme k další pumpě.
Pořízení auta
Auto jsme pořídili na jaře r.2013 z autobazaru. Původ byl nejasný, žádná servisní knížka, jeden klíč. Nejevilo známky, že by bylo někdy bourané. Stav počitadla byl 147000 km. Podle odhadu různých techniků, kteří měli s autem co do činění, by stav mohl odpovídat. Auto bylo vyčištěné všude vevnitř i venku i pod kapotou a oslovilo nás na první pohled. Vyměnili jsme olej a filtry a vyrazili na velkou letní cestu. Rok výroby 2006, do provozu uvedeno začátkem roku 2007. Nynější stav tacha 217000 km.
Opravy a poruchy
Při stavu km 147000 jsem očekával, že konec setrvačníku se blíží. Vyměnili jsme ho společně se spojkou na podzim 2013 při cca 160000 km. V roce 2014 při cca 180000 jsme vyměnili rozvody. V tomto roce také bylo třeba doplnit aditivum (auto si o něj řekne). Na jaře 2015 nás trápil nefunkční stěrač zadního okna a neustále se otevírající zadní okno – stěrač byl vyměněn i s motorkem a otevírání okna bylo také opraveno. Na jaře 2015 prošlo auto STK bez jediné závady.
Zlobí nás LCD displej na přístrojové desce – když se zahřeje, písmo se ztrácí. Mělo by jít o vyhřáté spoje. Výměnu zatím neplánuji. A nedávno jsem zjistil, že nefunguje funkce nastavení limitu maximální rychlosti – neřeším, tuto funkci nepoužívám.
Peugeot 407 SW se nám na dlouhé i krátké cesty osvědčil. Bohužel nemá u Peugeota přímého nástupce. 508 nám přijde až moc velká, 308 SW, kterou jsme si pořídili jako druhé auto do rodiny, je o trochu menší.
