Den 4 - neděle
Vzbudili jsme se o půl osmé, chvilku před tím, než by zazvonil budík. Dobalili jsme a zašli si na snídani. V tento dřívější čas byla hala na snídaně prakticky prázdná. Nasnidali jsme se tedy v klidu. Odhlásili jsme se z hotelu a povedlo se nám vyjet dokonce o dvacet minut dříve, než jsem plánoval. Cesta po dálnici do Rodby byla klidná, počasí nádherné, zkrátka prima výlet. Nikde jsme se nezdrželi a v Rodby jsme se nalodili dokonce na dřívější trajekt. Získali jsme další půlhodinu. Plavba trvala necelých čtyřicet pět minut. Čas jsme využili nejen k vyhlídkám na moře, ale i k obědu v lodní restauraci a nákupu v obchodě. Po výjezdu z trajektu v Puttgardenu navigace ukazovala dojezd domů v 19:11. To znělo příjemně. Jenže už od přístavu jsme se ocitli v koloně, ve které jsme se jen líne sunuli. Po nájezdu na dálnici se to o mnoho nezlepšilo, přišla první omezení z důvodů přestavby dálnice a více jsme stáli, než jeli. První dvě hodiny řídila Šárka a čas dojezdu domů podle navigace byl při našem střídání po těch dvou hodinách 20:34. Moje dvě hodiny začaly dobře. Sjeli jsme z dálnice před Hamburkem a objeli město po silnicích první třídy bez jakéhokoliv zdržení. Po návratu na dálnici jsem sešlápl plynový pedál až k zemi a po první hodině byl čas dojezdu na navigaci 20:11. Dlouho jsem se ale neradoval, zastavil jsem v zácpě u dalšího dopravního omezení. Před Berlínem doprava ještě více zhoustla, byl nedělní podvečer a Berlíňané se vraceli z víkendu. Těšil jsem se nadějí, že za Berlínem se konečně rozjedeme a kolem dalšího velkého města, Drážďan, budeme projíždět v době, kdy už všichni Němci budou z víkendu doma. Z Berlína jsme jen chvilku viděli vzdálený vrcholek televizní věže a bývalé letiště Tempelhof. A domů už jen skok. Ovšem před Drážďanami jsme se opět zastavili v dopravní zácpě související se stavebními pracemi. Můj poslední dvouhodinový úsek začal několik málo desítek kilometrů před Drážďanami a za dvě hodiny jsem ujel 78 kilometrů. Čas dojezdu byl najednou 22:40. Naštěstí z Drážďan už to šlo ráz naráz a Šárka zastavila na naší zahradě kolem půl jedenácté. Na německých dálnicích jsme tedy prostáli tři a půl hodiny. Všechny opravy dle informačních tabulí jsou dlouhodobé, takže až vypukne léto, bude situace ještě horší. První etapa naší velké letní dovolené vede přes Německo do Bruselu, budeme tedy muset zdržení zahrnout do našich plánů.
A byli jsme doma. Rychle vybalit, umýt se a spát, ráno musíme do práce. I tato cesta až na velké zdržení na cestě proběhla v pohodě. Kodaň se nám líbila a snad jsme v ní nebyli naposledy. Možná bychom tam příště mohli i zaletět, u letiště Kastrup je stanice metra, do centra se dá dojet bez větších problémů a po městě se dá velmi dobře pohybovat i bez auta.
Příští rok bude mistrovství světa v ledním hokeji v Bratislavě. Je to sice jen skok, ale v našich krajích je o hokej enormně velký zájem, takže mám obavu, zda-li se nám povede sehnat vstupenky.