Den 2 - pátek
Trochu jsme si přispali a dorazili na snídani v době největšího návalu. Vzpomněli jsme si na pobyt v Petrohradu, také zde neustále něco docházelo a nebylo kam si sednout. Po snídani jsem reklamoval na recepci problém se studenou vodou. Ten byl promptně vyřešen – dostali jsme jiný pokoj. Po přestěhování jsme vyrazili na stanici S-bahnu a zakoupili si celodenní jízdenku. Ta byla za 80 dánských korun, zatímco jednotlivá jízda za 25 dánských korun. Platba byla prostřednictvím karty. Systém dopravy jsme poměrně rychle pochopili a odjeli nejbližším správným vlakem správným směrem.
Prvním naším bodem byla pevnost Kastellet. Počasí nám opět přálo, obloha byla slunečná. V Kastelletu jsme se dlouho nezdrželi a došli po nábřeží k soše Velké mořské panny. Po malém občerstvení u stánku jsme se připojili k davu turistů obklopujícímu sochu malé mořské víly. To je místo, které při návštěvě Kodaně nelze vynechat. Dále jsme po nábřeží došli k nádherně fontáně Gefionspringvandet a obdivovali sochy býků, kterým šla dokonce vodní pára od nozder. Podívali jsme se do sousedního Anglikánského kostela a po Amaliegade došli na náměstí Amalienborg, v jehož středu stojí jezdecká socha krále Frederika Pátého. Kolem dokola náměstí stojí čtyři královské paláce. Nelze vynechat ani opodál stojící Frederikův mramorový kostel. Takže i my jsme si ho prohlédli. A tím naše procházka zdaleka nekončila. Došli jsme do starého přístavu Nyhavn. Domy na nábřeží jsou často používaným kodaňským motivem. Je zde velké množství restaurací a nachází se zde stanoviště výletních lodí. Je zde i stánek s párky v rohlíku. Jeden mi přišel vhod. Pokračovali jsme centrem a prošli pěší zónou s obchody v ulici Stroget. Nevynechali jsme návštěvu prodejny stavebnic Lego. Tato oblast byla doslova nacpaná lidmi. Na náměstí Gammeltorv jsme se chvíli posadili a odpočinuli si. Byly tři hodiny odpoledne a začínaly nás bolet nohy. Rozhodli jsme se vrátit do hotelu a chvilku si odpočinout. Cestou na stanici S-bahnu jsme se ještě zastavili na prohku kruhové věže Rundetaarn. Sympatické bylo, že v jejích útrobách se neskrývá schodiště, ale stoupající chodba, kterou se dá vyjít prakticky až na vrchol věže. Z výšky 35 metrů jsme si mohli prohlédnout celé město. V dálce byl vidět i most do Švédska přes úžinu Öresund. V S-bahnu jsme byli rádi, že si můžeme sednout.
V hotelu jsme si dopřáli dvě hodiny odpočinku spojené i s chvílí spánku. K večeři jsme dojedli zásoby z domova a kolem půl sedmé se vypravili opět na S-bahn na cestu do hokejové arény. Zvládli jsme přestup na automatické metro bez strojvedoucího, které nás po několika málo stanicích vyvezlo z tunelu na povrch. V této části Kodaně, Amageru, probíhá mohutná výstavba obytných domů, vysokých kancelářských budov i univerzitních areálů. Vše je moderní, ale působí to poněkud sterilním dojmem. Zajímavý je pohled do dánských domácností, záclony se zde nepoužívají a tak máme možnost z vozu metra skutečně nahlížet až do bytů v nejbližších domech u trati.
Našimi spolucestujícími je mnoho našich krajanů v našich národních hokejových dresech, takže se nemusíme bát, že bychom stadion měli sami hledat. Vystoupili jsme ve stanici Orestad a zamířili k Royal Areně. Nějakou náhodou jsme se ocitli na čele průvodu a ostatní nás následovali. Royal aréna je moderní víceúčelová hala, primárně postavená pro kulturní akce. Ale je možné její útroby rychle přestavět například na hokejový stadion nebo dokonce plavecký bazén. Před příchodem na stadion jsme ještě zašli do velké Fanzony. Byla to poměrně drahá návštěva, v oficiálním obchodě jsme zakoupili Šárce náš národní dres, aby bylo na první pohled patrné, komu fandíme.
Kontroly na stadionu nebyly tak důsledné, jako vloni v Paříži. Tam byla situace komplikovanější díky tehdy platnému výjimečnému stavu. Tady bylo možné si na stadionu zakoupit i pivo, což jsem činil. Bylo zde nejlevnější, jaké jsme v Kodani potkali. A na sedadlech na stadionu byly velmi praktické sklopné držáky na nápoje. Seděli jsme ve třetí řade, která byla označena jako jedenáctá. Přímo před námi byla trestná lavice domácích, tedy v tomto zápase Bělorusů. Zápas jsme sledovali z bezprostřední blízkosti a na ráče si mohli skoro sáhnout, kdyby tu nebyla ochranná plexiskla. Během první třetiny byli běloruští hráči častými hosty trestné lavice pod námi, což naši hráči dobře využívali a první třetina skončila naším vítězstvím tři nula. Tím byl cíl utkání, zisk tří bodů, splněn a zbývající dvě třetiny již byly poměrně nudné a nepřinesly žádný další gól. Stadion nebyl ani zcela vyprodán. Po zápase jsme si ještě dali ve Fanzoně párek v rohlíku a já ještě jedno pivo na cestu a noční Kodaní přejeli k hotelu. Na pokoji jsme byli po čtvrt na jednu v noci. A teplá voda ve sprše byla o hodně příjemnější, než ta včerejší studená.
