Den 1 - čtvrtek
Vyjeli jsme ráno chvilku po osmé hodině. Není to úplně ideální čas. První hodinu nám zabral průjezd ucpanou Prahou. Pak jsme se ale po Teplické dálnici rozjeli. Navigaci jsem nezapínal, vedla by nás do Rostocku na trajekt. Za Drážďanami jsou dvě možnosti, jak pokračovat směrem na Hamburg – buď přes Berlín nebo přes Hannover. Při variantě přes Berlín je trasa před Hamburkem vedena pár kilometrů mimo dálnice po silnicích první třídy. Nechtěl jsem ztrácet čas na bundeskách a tak jsem zvolil variantu o pár kilometrů delší přes Hannover. Brzy jsme se ocitli v první koloně před prvním omezením z důvodu rekonstrukce. Po tomto prvním zdržení jsme se zase rozjeli a mohli využít i neomezených rychlostních limitů. Ručička rychloměru atakovala číslici 200 a cesta rychle ubíhala. Ne dlouho. Brzy jsme se ocitli v zácpě před druhým omezením z důvodu rekonstrukce dálnice. Po čtvrtém omezení už jsme je přestali počítat. Cykly se neustále opakovaly, vždy dlouhé stání a pak chvíle pro rychlou až velmi rychlou jízdu. Tentokrát mě tedy Německo zklamalo. Ideální by bylo projíždět ho v noci, to je ale na druhou stranu nepraktické. Dojeli bychom ráno unavení po dlouhé cestě a ještě by ani nebylo možné ubytovat se v hotelu.
Alespoň počasí bylo krásné přes nepříznivou předpověď bouřek a přívalových dešťů. Až za Hannoverem se obloha zatáhla a setmělo se. Vypadalo to, že budou padat trakaře, ale nezačalo ani pršet. U stavebních omezení na dálnici byly informační tabule s omluvou, že právě probíhá renovace dálnice do Hamburku. Začali jsme se těšit, že za Hamburkem se situace zlepší, ale tam to bylo skoro stejné, jen rozdíl byl v textu tabulí. Zde se renovovala dálnice do Flensburku. Naštěstí provoz zde již byl trochu slabší a nedocházelo k dalším velkým zdržením. Jen jsme nemohli jet rychle. V navigaci jsme konečně mohli nastavit adresu cílového hotelu. Už neměla možnost vést nás jinou trasou, než správnou.
Za Flensburkem jsme přejeli dánské hranice a stavební práce konečně ustaly. Na velké části trasy dálnice je sice rychlost snížena ze 130 km za hodinu na 110 kilometrů za hodinu, ale alespoň jsme jeli bez zastávek. Ze zatažené oblohy se spustil déšť a přidala se bouřka. Přejezd po mostě přes Storebaelt byl úchvatný. Do šera blikala varovná světla na pilířech mostových věží, zataženou oblohu křižovaly blesky. Déšť ustal chvíli před Kodaní. Průjezd městem byl pohodový, bylo osm hodin večer, provoz byl již slabý. U hotelu jsme zaparkovali, ubytovali se a vyšli si ještě na krátkou vycházku po okolí ve čtvrti Valby. Okoukli jsme nejbližší stanici S-bahnu a automaty na výdej jízdenek. A padla na nás únava po dlouhé cestě. V autě jsme byli skoro dvanáct hodin.
Z postele jsme se dívali na hokej v televizi, bohužel ale nebyl vysílán přenos ze zápasu našich z Rusy, který se podle informací z online reportáží na českých serverech vyvíjel úplně nečekaně, avšak pro nás příznivě.
Po ukončení přenášeného zápasu dánská televize naštěstí stihla živě odvysílat ještě posledních pět minut poslední třetiny pro nás zajímavého zápasu a celé prodloužení, v kterém naši nakonec dali vítězný gól.
Povečeřeli jsme z našich zásob a při večerní hygieně jsme zjistili, že ve sprše pro poruchu na termostatické baterii neteče teplá voda. Ale už se nám to nechtělo řešit a použili vodu studenou.
Usnuli jsme brzy a tvrdě.