Den 8 - sobota
Po další anglické snídani jsme se zabalili a vyjeli dál na sever.Obloha byla zatažená a pršelo. Padl tedy plán na dopolední zastávku během cesty a prohlídku pohoří Highlands. Zamířili jsme k pobřeží a rozhodli se pokračovat kolem města, které se často objevuje ve vtipech o Skotech – Aberdeenu. Počasí se ale stále nelepšilo a v Aberdeenu jsme se ani nezastavili. V Invernessu jsme začali vyhlížet jezero Loch Ness a po pár kilometrech jízdy jsme přijeli k jeho západnímu pobřeží a na prvním možném místě zastavili a vyfotili si hladinu jezera. Ruku na srdce – kdo by nechtěl vidět jezero Loch Ness a možná i lochnesku ? V tu chvíli nám déšť nevadil. Dále po pobřeží jsme se zastavili v městě, jehož jméno ani nejsem schopen vyslovit – Drumnadrochit. Muzeum Loch Ness nebylo možné jen tak minout. Zrovna startovala malá skupinka návštěvníků na prohlídku s audiovizuálním programem v němčině, tak jsme se připojili. Prohlídka byla chvílemi strašidelná, ale seznámila nás s mýty a výzkumy kolem lochnesky. Dalším místem, které nelze minout, je zřícenina hradu opět s pro mě nevyslovitelným jménem – Urquhart Castle. Konečně přestalo pršet a s prohlídkou hradu jsme nemuseli spěchat. Hladina jezera nás fascinovala. Svými mýty a neskutečnou hloubkou až třista metrů, která je pod ní.
Náš cíl byl objet celé jezero. Po západním pobřeží jsme dojeli do Fort Augustu a opustili širokou silnici A82. Užší silnička nás odvedla na východním pobřeží kus do vnitrozemí. Vystoupali jsme do hor nad jezerem. V našem zorném poli se objevilo množství holých vrcholů a údolí a zalesklo se množství jezer a jezírek. Bylo to úplně pohádkové –„za devatero lesy, devatero řekami, devatero horami“. Nikde žádná civilizace. U Foyers jsme se vrátili k pobřeží jezera Loch Ness. Mraky byly pryč, sluníčko svítilo z modré oblohy. Pobřežní silnička byla uzounká, po pár stech metrech vždy na pár metrů rozšířená na jakousi výhybnu, kde se případně mohla vyhnout dvě auta. Bylo třeba jet opatrně. Zvlášť fantastický byl výhled přes jezero na druhý břeh na zříceninu hradu Urquhart. U vesničky Dores jsme ukončili objezd jezera a odbočili do vnitrozemí. Náš penzion stál na samotě v horách nad jezerem, blízko jezera Loch Duntelchaig. Obklopen byl vřesovišti a kosodřevinou. Silničky kolem byly zcela prázdné a pokud se náhodou objevilo nějaké auto, zdravily se obě strany nadšeným máváním.
Povečeřeli jsme z palubních zásob a vyšli si ještě na podvečerní vycházku do okolí. Všude byl důstojný klid, jen hejna komárů bzučela. Stmívalo se a široko daleko nebylo vidět jediné světélko, jediné lidské obydlí. Podobné místo snad u nás neexistuje.
Bohužel jsme tentokrát sebou neměli repelent a komáři nás přinutili ukončit vycházku dříve, než by se nám líbilo.