Den 3 - pondělí
Ráno jsme si pospíšili se snídaní a po ní jsem přejel zaparkovat do nedalekého obchodního centra. Najít parkoviště se mi povedlo bez problémů. Zastavil jsem před závorou u vjezdu a spustil okénko, abych ze sloupku získal vjezdový lístek. Ale ouha. Za okénkem nebylo nic. Proboha, jak to tedy funguje? Aha, jsem v Anglii. Dívám se směrem ke spolujezdci a tam sloupek skutečně je. Ale z místa řidiče tam nedosáhnu. Nezbývá mi, než vystoupit, obejít auto a po stisku tlačítka získávám parkovací lístek. Zaparkoval jsem blízko východu a jak se ukázalo poté, co jsem vyšel z obchodního centra, bylo to dokonce náhodou u toho správného východu. Dojít zpět do hotelu mi zabralo deset minut. Sbalili jsme si zavazadla, nechali je na recepci a vydali se na stanici metra.
Dojeli jsme k Toweru a prošli se kolem tohoto hradu. Před vstupem se táhla dlouhá fronta lidí a tak jsme prohlídku Toweru vynechali. V tamním obchodě se suvenýry jsme ale zakoupili několik drobností. Došli jsme k Tower Bridge a tam jsme se již od prohlídky odradit nenechali. Prvním velkým dojmem byla procházka po visutých lávkách, zvláště pohled dolů přes skleněnou podlahu. Bylo zvláštní procházet se nad tou prázdnotou dole. Druhým velkým zážitkem byla prohlídka původní parní strojovny, která zajišťovala zvedání polovin mostovky.
Od strojovny jsme došli ke křižníku Belfast. Při minulých krátkých návštěvách Londýna na jeho prohlídku nedošlo, ale tentokrát jsem si jí nenechal ujít. Na tak velké válečné lodi jsem v životě nebyl. I když v porovnání s jinými válečnými loďmi z druhé světové války o žádného velikána nejde. Je to „jen“ loď kategorie lehký křižník. Prolézt celou loď od strojovny po kapitánský můstek nám zabralo poměrně hodně času. Bylo to celé plovoucí město s nemocnicí, pekárnou, sklady masa a dalšími prostorami nezbytnými k dlouhodobému pobytu několika stovek lidí na moři. Expozice jsou oživeny figurínami námořníků, dobovou hudbou a dokonce i patřičnými zvuky. Mezi nimi vynikal nářek námořníka v zubařském křesle.
Po prohlídce jsme chvíli poseděli v přilehlé restauraci a na nábřeží si dopřáli ještě zmrzlinu a točené pivo. Prohlédli jsme si čtvrť vzniklou přestavbou bývalých skladů kolem Butlers Wharf. Bydlení tam musí být nádherné.
Metrem jsme přejeli do stanice Baker Street a vystáli si frontu na vstup do muzea Sherlocka Holmese. Romány Artura Conana Doyla s detektivní dvojicí Holmes + Dr.Watson jsem hltal od raného dětství a interiér domu č.221 jsem si mnohokrát představoval. Až se k některé z těchto detektivek v budoucnu vrátím, budu mít před očima reálný interiér.
Naproti muzeu jsme se najedli v čínském bistru a přejeli metrem na náměstí Picadilly Circus, odkud jsme došli na Trafalgar Square k soše admirála Nelsona. To jsou také tradiční turistické cíle, které jsme nemohli vynechat. Počasí bylo celý den nádherné, sluníčko, vedro, vymetená obloha bez jediného mráčku.
Po celém dnu na nohách jsme byli řádně unaveni a byli jsme rádi, že nám zbyly síly na návrat do hotelu. Byli jsme zvědaví, kde složíme hlavu během naší další noci v Londýně. Naštěstí byl stále volný čtyřlůžkový pokoj, v kterém jsme přespali na dnešek a mohli jsme ho využít i tentokrát.
