Den 13 - čtvrtek
Opět nás čekal kvůli brzkému odjezdu trajektu časný budíček. Babička majitelka si přivstala, aby nám připravila naší další anglickou snídani. Bylo to od ní milé. Nádobí, které stálo na stole, se zdálo Šárce povědomé. Vzpomínala, že takové měla její babička. Jednu misku jsem otočil a našel razítko Made in Czechoslovakia. Další milá vzpomínka na domov.
Přejezd do přístavu nebyl dlouhý a bez problémů jsme se nalodili na další trajekt. Další skoro čtyři hodiny na moři. Vylodili jsme se v přístavu Fishguard ve Walesu. Nápisy ve waleštině pro nás byly záhadou. Skoro po čtyřech hodinách jízdy jsme zaparkovali u našeho dnešního hlavního cíle – Stonehenge. Od návštěvnického centra k menhyrům jsme se vydali pěšky. Nebyl to dobrý nápad. Vzdálenost je asi dva a půl kilometru.J de se po silnici, po které jezdí pouze autobusy s pohodlnějšími návštěvníky.
Stonehenge je další místo, které asi každý zatouží navštívit, když se o něm a jeho záhadách dozví. A je krásné se tam dostat. Kamenné bloky byly vztyčeny přibližně mezi lety 2100 až 1900 před naší letopočtem. Před umem tehdejších stavitelů nezbývá,než i dnes smeknout. Přálo nám i počasí a podařilo se nám udělat pár obrázků jako z kalendáře. Prý je toto místo nabité energií, ale já nic necítil.
Pro cestu zpět k návštěvnickému centru jsme již použili návštěvnický autobus. Zajímavé mi připadlo, že i v autobuse před odjezdem zazněla z reproduktoru bezpečnostní instruktáž, jak autobusem cestovat.
V návštěvnickém centru jsme se ještě chvilku zdrželi. Najedli jsme se a prohlíželi jsme si ještě domy dávných obyvatel. Do toho mi došly dvě esemesky. V jedné nám naši zítřejší ubytovatelé nabízeli přípravu večeře. Byla by pizza a cena 50 eur za osobu. S díky jsme odmítli. V druhé zprávě se naše dnešní ubytovatelka Joanna ptala, kde jsem a kdy dorazíme. Když si přečetla, že jsme ve Stonehenge, odpověděla, že tam byla včera v noci s přáteli. Ještě připojila upozornění, že před jejich domem stojí veliký náklaďák, s kterým nemohou poodjet a který zakrývá číslo domu. Tak kdybychom nemohli ubytování najít, ať zavoláme.
Na cestách kolem Stonehenge jsme se několikrát potkali s dopravní značkou, kterou z rodných Čech neznáme a kterou jsem si přeložil jako „Stůj, dej přednost v jízdě tanku“. Zřejmě tam silnice procházela armádním zkušebním polygonem.
Do přístavu Poole to byla zhruba hodina cesty. Chvíli jsme hledali správnou ulici a když jsme v ní zahlédli zaparkovaný velký náklaďák, věděli jsme, že jsme na místě. Majitelka ubytování Joanna působila velmi nonkonformním dojmem. Po zahradním domku, ve kterém bylo umístěno naše ubytování , byla různě rozvěšená hesla typu Peace a podobně. Tipovali jsme, že kouří marihuanu a nepracuje.
Poseděli jsme se Šárkou venku u lahve vína. Poslední noc na ostrovech.