Den 11 - úterý
Ráno jsme se popasovali s další anglickou snídaní a vyrazili z Belfastu vstříc dalšímu dni na cestách. Čekala nás cesta napříč Irskem. Po krátkém čase jízdy po silnici M1 nás přilákal poutač u silnice k návštěvě ptačí rezervace Oxford Island u jezera Lough Neagh. Mohli jsme pozorovat různé druhy kachen, labutě a další ptactvo. Dopoledne nám příjemně uběhlo. Při odjezdu jsem zadal do navigace konečně přesnou adresu našeho dnešního cíle a byl jsme trochu překvapen. Přesnou adresu ubytování jsme v mapě před odjezdem nekontroloval. Při výběru bylo kritériem město Galway. Penzion byl na mořském pobřeží na samotě. Byl tam striktně limitován nejpozdější čas příjezdu. Z Belfastu jsme vyrazili směr Galway a pro návštěvu ptačí rezervace byla dostatečná časová rezerva. Ale teď, po zadání přesné adresy, se ukázalo, že cíl je sice směrem na Galway, ale o osmdesát kilometrů dále. Časová rezerva se smrskla na pouhou hodinu, což znamenalo, že v reálu nejspíše včas nedojedeme.
Vyrazili jsme a při jízdě jsem se držel horní hranice rychlostních limitů. Hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou je zajímavá. Je uměle vytvořená, bez návaznosti na uspořádání terénu a silnic. Na krátkém úseku silnice několikrát přeročila hranici a na čím území právě jsme bylo jasné jen z údaje o nejvyšší dovolené rychlosti. V Severním Irsku byla v mílích za hodinu, v Irské republice v kilometrech za hodinu.
V Irsku se mimo obec smí kezdit stovkou a většinou tak všichni jezdí. Ovšem, objeví-li se na silnici nějaký výrazně pomalejší jedinec, všichni to respektují a přizpůsobí se. Málokdo předjíždí. Museli jsme se Šárkou předvést výbornou souhru. Šárka hlásila stav provozu v protisměru a já na pokyn „volno“ bleskurychle podřazoval, akceleroval a předjížděl. Navíc se zatáhlo, spustil se liják a okolí silnice se ztratilo v mlze. Ale zvládli jsme to a dojeli včas.
Stále bylo zataženo, moře bylo skryto pod mlhou. Paní majitelka se optala,odkud jsme a potešila jí odpověď, že jsme z Čech. Hned vyprávěla, že Praha je pro ní nejoblíběnější město a ukazovala, že na mobilu má pro předpověď počasí nastaveno zdejší místo a jako druhé základní že má Prahu. I nás to potěšilo. Majitelka nám také hned nabídla k snídani palačinky, namísto tradiční anglické snídaně. I to nás potěšilo a kvitovali jsme to s nadšením.
Bylo chladno, ale večer se sepnulo topení a studené místnosti vyhřálo. Vyšli jsme si ještě na podvečerní vycházku k moři. Nebyl žádný výhled, vše se ztrácelo v mlze. Na okolních stráních bečely pasoucí se ovce.