Den 10 - pondělí
Vzbudili jsme se včas a i snídaně v balíčku na cestu byla připravená. Za pár minut jsme byli v přístavišti trajektů společnosti Stena a nalodili jsme se.Snídani jsme spořádali během čekání na nalodění.
Další skoro čtyři hodiny na moři. To ale bylo klidné, vál jen mírný vánek. Čas jsem si krátil listováním v průvodci a hledáním cílův v Severním Irsku, vhodných k navštívení.
Vlodili jsme se v Belfastu, v Severním Irsku. Město bylo kdysi zmítané vlnou násilí, anglická armáda vedla boje s Irskou republikánskou armádou. Jednotná Evropská Unie zrušila hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Irové dostali možnost svobodně cestovat oběma směry. Přál bych oběma stranám, aby svobodný pohyb bez omezení byl možný i po brexitu a jádro problému se opět neobjevilo.
V severním Irsku se nabízí mk návštěvě mnoho zajímavých míst spojených s výrobou místní whiskey. To ale není tak úplně šálek naší kávy, nás spíše lákaly přírodní pamětihodnosti. Z Belfastu jsme vyrazli na sever. Nedaleko severního pobřeží jsme projeli vesnicí Bushmills, kde je nejstarší palírna irské whiskey. Brzy nato jsme dojeli k návštěvnickému centru Obrova chodníku (Giants causeway). Parkoviště bylo přeplněné, obsluha nás nevpustila a odkazovala nás na parkoviště ve vesnici Bushmills s tím, že odtamtud se pak vrátíme autobusem. Tato varianta se nám moc nelíbila, být odkázáni na veřejnou dopravu nám může přinést zpoždění. Naštěstí jen pár set metrůvedle bylo placené parkoviště u místní turistické železnice. Za pár liber jsme tam auto uložili a k Obrovu chodníku se vrátili pěšky. Turistická železnice bohužel fungovala jen o víkendu.
Obrův chodník je nejpopulárnější přírodní památka Severního Irska. Jde o soubor asi 40000 sloupců čediče, které tvoří jedinečný geologický útvar, kamenné varhany, na břehu moře. V areálu jsme nachodili několik kilometrů. Útvar jsme měli možnost porovnat s našimi kamennými varhanami u Kamenického Šenova, které jsme také navštívili, ale zážitek je nesrovnatelný. Vystoupali jsme i na útes a po jeho hraně se vrátili do návštěvnického centra. Člověk tam byl jen malým mravencem v gigantických kulisách.
Jen nedaleko odtud je přírodní ostrovní ptačí rezervace Carrick-A-Rede, ke které je přístup po visutém lanovém mostě ve výšce 30 metrů nad mořskou hladinou. I tu jsme navštívili a přechod přes rozhoupaný lanový most ve zdraví přečkali. Těšili jsme se na hnízdící papuchalky, ty jsme ale nezahlédli. Ve sklaních hnízdištích jsme zahlédli jen alky a racky. I tady jsme nachodili několik kilometrů a ve výsledku jsme byli celkem zmožení. Dojeli jsme zpět do Belfastu a ubytovali se ve vilce na předměstí . Přesto, že nás majitelka ubytování seznámila se všemi zajímavými body ve městě a možností jejich návštěvy hromadnou dopravou , rozhodli jsme se zajít jen do nedaleké indické restaurace na večeři. Chtěl jsem pro dobré trávení zapít jídlo pivem, ale to v restauraci nebylo k dispozici. Poblíž byla prodejna řetězce Tesca, ale ani tam nebylo ke koupi nic, co by obsahovalo byť jen kapku alkoholu. Zato tam měli k volnému prodeji regál léčiv, jejichž pořízení bez lékařského receptu by u nás v Čechách nebylo možné. Hned vedle byla ale prodejna alkoholu, takže chuť na pivo mohla být uspokojena. Večer jsme usnuli při sledování muzikálu Mama Mia v televizi.