Den 3 - neděle
Pří naší minulé návštěvě jsme ledaskterá místa vynechali. Jedním z nich byl i hřbitov Pére Lachaise. Je to největší pařížský hřbitov o rozloze větší než 43 hektarů, s více než 70 000 hroby. Návštěvou tohoto hřbitova jsme začali nedělní program. Mezi hroby jsme se toulali většá část dopoledne. Vyfotili jsme si mapku hřbitova s umístěním hrobů některých významných osobností a zkoušeli hroby dohledat. Je to náročné.
Od hřbitova jsme dojeli metrem zpět do centra a lanovkou vyjeli na Montmartre k Bazilice Sacré – Coeur. Na vstup jsme si vystáli frontu a absolvovali další osobní prohlídku. Výstavba baziliky započala v roce 1870, dokončena však byla až po první světové válce.
Na Montmartru jsme si i zašli do jedné z restaurací na oběd. Seděli jsme venku, jedli, pili a pozorovali ruch kolem. Při tom nás napadlo přeci jen zkusit návštěvu Eiffelovky. Nápad jsme si schválili a po obědě realizovali.
Pod široce rozkročenou kovovou věží sice stála fronta návštěvníků, ale její vystání nezabralo více než hodinu. Osobní prohlídky jsme absolvovali dokonce dvě. Nejdříve jsme vyjeli do druhého patra, rozhlédli se tam a pak vyjeli výtahem na vrchol. Byli jsme na věži spolu podruhé, já sám dokonce po třetí, ale je to pořád jako poprvé. Neokouká se to. Na nejvyšší vyhlídkové plošině jeden mladý muž žádal v pokleku svou vyvolenou o ruku, bylo to velmi romantické.
Po návratu výtahem do druhého patra jsme po schodech sešli do patra prvního. Zde jsme spolu ještě nebyli. První patro je mezizastávka výtahu při cestě do a z druhého patra, spíše jakási „zastávka na znamení“.
Večer jsme se unavení vrátili na pokoj a v televizních zprávách sledovali informace o výsledku prezidentských voleb. Vyhrál Emmanuel Macron a v celé Francii vypukly oslavy. Alespoň zde v Paříži to bylo bouřlivé. Pod našimi okny někde dole byla vinárna a měla otevřeno hodně dlouho přes zavírací dobu. Usnuli jsme nad ránem a moc jsme se nevyspali.