Den 8 - sobota
Sluníčko nás brzy vytáhlo z postele. Čekalo nás skoro pět set kilometrů cesty na řecký ostrov Thassos a chtěli jsme si tam co nejvíce užívat koupání. Hned v osm hodin jsme byli sbalení a nastoupení v jídelně restaurace, kde se pro hosty podávaly snídaně. Byli jsme tam jen my a posedávající servírky, kuchař nedorazil. Prý za čtyřicet minut. Ztratili jsme takto čtyřicet minut, během kterých jsem alespoň nastavoval cíl v navigaci a přerovnával zavazadla v kufru. Kuchař nedorazil ani po čtyřiceti minutách. Prý včera popíjel, tak musí dnes dospávat. Přinutili jsme velmi nešikovný, líný a arogantní personál alespoň k uvaření kávy. Po půlhodině, když byla káva dopita, kuchař dorazil. Tvářil se velmi nevrle a připravil pár smaženek – chlebů obalených v rozšlehaném vajíčku a osmažených na pánvi. Chtěli jsme k tomu alespoň džus, ale byli jsme odmítnuti s tím, že finanční limit na snídani je již vyčerpán. Po chvilce přemlouvání jsme dostali alespoň sklenici vody z vodovodu. Po snídani nám bylo těžko a zbytečně jsme přišli o hodinu a půl času.
Cesta nás vedla na jih, necelých osmdesát kilometrů daleko probíhala bulharsko-turecká hranice. Turecko bylo tedy na dosah, ale v plánu pro jeho návštěvu nezbyl prostor.
Provoz na silnicích byl klidný, to nás poněkud ukolébalo a přes ranní zdržení jsme se stále těšili na dlouhé koupání na Thassosu. Optimismus nám vydržel jen na bulharsko-řeckou hranici, kde jsme se zastavili v dlouhé řadě aut. Bylo to v horském prostředí pohoří Rodopy, všude kolem jen lesy, kopce a údolí. Palubní teploměr ukazoval čtyřicet tři stupně. Nechali jsme motor běžet, aby fungovala klimatizace a litovali osádky starších automobilů východoevropské provenience bez klimatizace, kterých zde stále jezdí mnoho, hlavně Dacie.
Čekali jsme důkladnou hraniční kontrolu, která dle našich dohadů měla způsobovat toto zdržení. Po hodině a půl jsme se konečně dostali k okénku, kde pohraničník nahlédl do předložených občanských průkazů, pak do auta a zeptal se: „Šárka?“ Šárka přikývla. Pak se zeptal: „Petr?“ a přikývl jsem já. To bylo všechno.
Klesali jsme po horské silnici na řecké straně a proti nám stála ještě delší fronta vozidel, než jsme vystáli my. To už jsme dohromady ztratili tři hodiny drahocenného času.
Řecké nápisy na směrových tabulích pro nás byly obtížně srozumitelné, ale navigace nás nevzrušeně vedla až do přístavu Keramoti. Trajekt měl za chvíli odjíždět a u naloďování vládl pro Řeky typický chaos. U pokladen na nábřeží nás nenechali asistenti zastavit. Zaparkovali jsme až na trajektu a já spěchal zpět na nábřeží pro jízdenky a doufal, že trajekt mezitím neodpluje. Bylo to tak tak. Plavba byla poměrně krátká a užívali jsme si jí na palubě. Kolem kroužili racci a žebrali o laskominy.
Po vylodění jsme jeli po pobřežní silnici až k městečku Prinos. U něho byl situován náš hotel. Recepční s námi rovnou mluvila německy, německá klientela zde převažuje. Ale na nástěnce byla i informace, že zástupce české cestovní kanceláře zde pro české turisty organizuje výlety po ostrově a jiné akce.
Rychle jsme zabydleli pokoj a zašli do městečka na večeři. Měli jsme po celém dnu hlad, času na pořádné jídlo nebylo po cestě nazbyt. Cestou jsme chvilku pozorovali hemžení želv v potoce.
K večeři jsme si dali souvlaki a místní pivo. U jídla nás pozorovaly místní toulavé kočky. Změna oproti po Balkáně všude přítomným toulavým psům. Od stolu jsme pozorovali příjezd trajektu z Kavaly a napadlo mě použít ho zítra pro cestu z ostrova. Podle jízdního řádu to bylo reálné a ušetřilo by nám to průjezd úseku z Keramoti do Kavaly.
Po večeři jsme se konečně dostali na pláž. Byla už prázdná, slunce se klonilo k obzoru a chystalo se ulehnout v mořské peřince. Byl tu s námi jen barman za pultem kiosku. Voda byla zase o chlup teplejší a úžasně čistá. Šlo o nejkrásnější koupání z těch, která jsme po cestě měli za sebou. S půllitrem piva ze stánku jsem stál po pás v moři, sledoval západ slunce a Šárka plavala kolem mě. Romantika.
Den jsme zakončili tradičně u lahvinky vína na terase našeho hotelového pokoje. Větší polovina cesty byla za námi a až na zpoždění při příjezdu na Thassos vše opět běželo podle plánu.