Den 7 - pátek
Na našich cestách se většinou probouzíme do nového dne, abychom večer usínali v jiném městě v úplně jiné zemi. A nejinak tomu bude i dnes. Jako bonus nás čeká další koupání v moři na další pláži.
Brzy po snídani tak usedáme do auta, startujeme a pokračujeme v cestě. Projíždíme Constantou. Na vjezdech do města stojí jako upoutávky lodě, které dříve brázdily hladinu Černého moře. Jedeme po E87 blízko pobřeží a nápisy na směrových odbočkách nám připomínají katalogy cestovních kanceláří – Eforie, Mangalie. Vnitrozemská krajina je převážně rovinatá, zemědělsky využívaná. Stále potkáváme toulavé psy a vozíky tažené nejčastěji koníky. A už jsme na bulharské hranici. Těsně před hranicemi jsme ještě v Rumunsku potkali kolonu několika zajímavých kabrioletů s českými značkami, registroval jsem i několik Kaipanů.
Odbavení na hranici bylo poměrně rychlé, jen bylo zapotřebí obstarat si bulharskou dálniční známku. Kiosek se známkami stál hned u hranice, ale nedalo se platit ani kartou, ani Eury. V druhém kiosku vedle, směnárně, jsem vyměnil padesáti eurovou banku za místní měnu leva. Po další chvilce jsme odjížděli s vylepenou známkou do bulharského vnitrozemí.
Vjížděli jsme do oblasti, kde já jsem sice nikdy nebyl, ale Šárka sem kdysi jezdila se svojí maminkou na podnikovou rekreaci. A brzy si začala vybavovat známá místa – mys Kaliakra, městečko Balčik s botanickou zahradou. Na tato místa podnikala Šárka se svojí maminkou výlety autobusem. Do Balčiku jsme sjeli z hlavního tahu a alespoň městem projeli.
Dál se cesta opět podobala listování v katalogu cestovních kanceláří – míjeli jsme Albenu, Zlaté Písky, projeli Varnou. U střediska Slnčev brjag jsme se dostali přímo do oblasti rekreačních resortů, která se táhne až za Nesebr. Občas jsme moře viděli, občas jsme od něho byli dále.
V městečku Sarafovo, na předměstí Burgasu, kousek od místního letiště, jsme měli rezervovaný apartmán. Byl čas právě vhodný k ubytování a pokračovalo nádherné počasí. Rychle jsme se převlékli do plavek a sešli jen kousek na pláž. Nebyla nijak zaplněna. Pronajali jsme si slunečník a lehátka a vrhli se do moře. Bylo oproti Mamaie zase o něco teplejší a ještě čistší. Za námi byla plážová restaurace, celé odpoledne jsme tedy měli zajištěn dostatek tekutin v podobě místního piva a jídla. Domluva s personálem sice byla obtížná, ale měli jídelní lístek s obrázky jídel. Na jídlo jsme zašli dvakrát – na pozdní oběd a na brzkou večeři. Pozornost jsme věnovali různým mořským potvorám, jeden z chodů byla mísa mušlí.
Večer jsme se vrátili do hotelu a udělali si ještě krátkou vycházku do nedaleké restaurace na pivo značky „Zagorka“. A na terase apartmánu při vyhlídce na moře jsme den zakončili lahví vína.