Den 14 - pátek
I ráno bylo nádherné počasí. Po snídani jsme přemýšleli, jestli se ještě půjdeme vykoupat zde, nebo jestli se přesuneme do dalšího cíle – Bakaru u Rijeky a využijeme ke koupání větší část odpoledne. Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Pokračovali jsme po pobřežní Jadranské magistrále a užívali si výhledy na moře a ostrovy. Ostrovů bylo skoro jako před Stockholmem.
Kilometry do cíle ubývaly. Ale objevily se mraky. Nejdříve jen pár, ale obloha se rychle kompletně zatáhla. Začalo pršet. Jeli jsme a jeli v dešti. Nikde nebyl ani náznak nějakého protrhávání. Z domova jsme měli zprávy, že tam je chladno a prší už několik dní. Právě to došlo až sem.
Nechtěli jsme se vzdát a doufali, že v cíli se počasí zlepší. V městečku, odkud nám zbývalo podle navigace posledních asi patnáct kilometrů cesty, jsme se na hodinu zasekli v dopravní zácpě. Z oblohy se táhly provazy deště a začali jsme diskutovat. Za nedlouho budeme v hotelu, ale co tam budeme dělat? Dívat se z okna na zataženou oblohu a čekat, jestli přestane pršet? A když nepřestane, tak půjdeme spát a ráno vyrazíme domů?
Zadal jsem do navigace jako cíl domov. Po chvilce počítání navigace ukazuje dojezdový čas, kdy ještě bude otevřeno u Partyzána. Ovšem kuchyně už bude zavřená. Jsme rozhodnutí. Vymotali jsme se z městečka a zamířili k domovu.
Po silničkách, z kterých voda nestačila ani odtékat, jsme se domotali k dálnici. Mýto jsme platili v hotovosti, abychom utratili zbylé kuny. Po dálnici se jelo pěkně, termín dovolené jsme si naplánovali tak, abychom se vraceli ve chvíli, kdy vypuknou prázdniny a v protisměru začne stěhování národů. Před výjezdem z Chorvatska jsme si v bufetu u benzínové pupmy dali za poslední kuny oběd a pokračovali dál s plnými bříšky.
Před Záhřebem déšť začíná ustávat. Než se roztrhávající mraky dostanou k Rijece, bude večer. Naše rozhodnutí bylo správné.
U Lučka jsme se chvilku zdrželi v zácpě před mýtnou branou. Pak už zase cesta pěkně ubíhá. Zastavili jsme se na pozdější oběd a dotankovali. Těsně před slovinskou hranicí dálnice končí a projíždíme asi padesátikilometrový úsek, kde je dálnice teprve ve fázi výstavby. Proti nám provoz sílí. Úsek bez hotové dálnice jsme překonali bez zdržení a byli opět na dálnici. Slovinsko projíždíme bez zastavení, pouze ve stánku před rakouskou hranicí jsme si zakoupili rakouskou dálniční známku.
Ani rakouská hranice nám nepřinesla větší zdržení, Za Grazem začínáme stoupat do Alp. Některé z tunelů pod nimi jsou zvláště zpoplatněné. Místy zase prší. Vrcholky kolem nás převyšují dva tisíce metrů.
Po sjezdu z Alp jsme se zastavili u benzínové pumpy na večeři. Zapečené Panini nám plní bříška a jedem dál. Na rakouské straně končí dálnice až ve Freystadtu, nedaleko od českých hranic. Mimo dálnici se předjíždí obtížně, proti nám se valí nepřetržitý proud aut. Stmívá se. Jsme doma v Čechách. Po státní silnici míjíme Kaplici a dojíždíme do Českých Budějovic. Zde začíná dálnice/nedálnice D3. Některé úseky jsou hotové, některé částečně a projíždí se podle značek. Tyto úseky ani značky na nich nejsou nijak osvětlené, různě se lomí a je třeba jet opatrně a pomalu. Obdobné úseky jsou snad lépe vyznačeny i v Moldavsku.
Za Poříčím nad Sázavou už vyhlížíme odbočku k nám. Poslední vesnice na cestě – Nespeky, Babice, Ládví a jsme doma. Zaparkovali jsme před zahradou a došli k Partyzánovi. Do zavírací hodiny jsme stihli ještě dva točené Velkopopovické Kozly. Doma chutná nejlépe.
Další cesta je za námi. Škoda posledního dne, kdy nás průběh počasí donutil ke změně plánů. Vše vyšlo jinak bez problémů a i to, že jsem přišel o platební kartu, byla vlastně jen malá lapálie. Koupali jsme se na několika místech ve třech mořích – Černém, Egejském a Jaderském. Opálili jsme se a i jsme ledasco viděli a prožili. Dlouhou dobu jsme zase měli nové téma na vyprávění.
Leželo mi ještě v hlavě to Turecko. Takový kousek od něho jsme byli. A napravil jsem to. Při oslavě narozenin na podzim dostala Šárka jako dárek dvě letenky do Istanbulu a rezervaci hotelu. Prožili jsme tam o týden později nádherný prodloužený víkend. Vstoupili jsme i na asijský břeh a rozšířili počet kontinentů, kdejsme byli, na tři. Ale tam jsme byli letecky, takže tematicky to vybočuje z rámce této knihy.