Den 13 - čtvrtek
Snídani jsme si tentokrát vařili sami z místních veřejných surovin. Byla to změna.
Po příchodu k autu jsme našli za stěračem lísteček vypsaný místním policistou. Mám jej schovaný dodnes doma. Vypsal ho asi deset minut po uplynutí zaplaceného času, tři čtvrtě hodiny před naším příchodem. Žádný další důsledek to pro nás nemělo.
Vyjeli jsme ze Sarajeva a začali stoupat do kopců. Jeli jsme podle map v telefonu. Nejdříve nás cesta vedla po úbočí kopce a měli jsme široký rozhled do okolí. Poté jsme odbočili mezi lesy. Po chvilce jsme minuli vypálený olympijský hotel a to bylo signálem, že máme zvýšit pozornost. Správnou odbočku jsme nepřehlédli a zastavili pod skokanskými můstky. Na nich probíhaly v době olympiády v roce 1984 soutěže ve skocích na lyžích. V době obléhání Sarajeva utrpěly značné škody. Smutná podívaná na opuštěné a silně zdevastované můstky. Je tu alespoň funkční restaurace, ale ještě nemá otevřeno. U stupňů pro vítěze stojí dvě motorky s českými čísly. Nikde nikdo.
Vyfotili jsme se navzájem na stupních vítězů a vykročil jsem proti svahu k můstkům. Byl to docela strmý výstup. U odrazové hrany můstku jsem hledal dole pod sebou Šárku. Byla jen malou tečkou. Od můstků sestupovali dva muži s motocyklovými helmami v ruce. Byli překvapeni, když jsem je česky pozdravil. Chvíli jsme se bavili o jejich cestě a chvíli o naší.
A pak jsem zase sestoupal dolů a jeli jsme dál. Vrátili jsme se na hlavní silnici a po několika zatáčkách se nám v lese otevřel pěkný výhled na oba zničené můstky. Zastavili jsme se a pořídili ještě pár obrázků. Po chvilce další jízdy projevila Šárka přání znovu zastavit. Na stromech ale visely bílé cedulky s červenými symboly lebky a zkřížených hnátů. O piráty nepůjde, jde o úsek, kde jsou dodnes položeny miny. Neriskujeme a pokračujeme.
V okolí je spousta planin – Bjelašnica, Prenj Planina, Čabulija, s nejvyššími horami přesahujícími výšku dva tisíce metrů. Pěkný kraj, zvláště když se k nám připojuje řeka Neretva a dokresluje ten obraz. Údolím Neretvy se blížíme k Mostaru, kousek před ním se hory rozestupují.
Zastavili jsme na okraji centra. Pozůstatky války jsou zde ještě patrnější než v Sarajevu. Tady byla podstata konfliktu jiná – střetlo se místní chorvatské obyvatelstvo s bosenskomuslimským. Některé budovy jsou rozstřílené a nebyly dodnes opraveny. V historickém jádru již většina budov opravena byla, včetně Starého mostu, dominanty města. Až k němu jsme během naší vycházky došli. V Mostaru mezi turisty bylo hodně našich krajanů a čeština zněla ze všech stran. Nepočítám-li dopolední rozhovor s českými motorkáři, tak jsme dosud na naší cestě češtinu nezaslechli ani jednou.
Pokračovali jsme podél Neretvy až do Chorvatska. Minuli jsme odbočky na dálnici a dojeli až k pobřežní Jadranské magistrále. Vine se podél pobřeží a proti nám byly ostrova Korčula a později Hvar. Cesta po pobřeží byla pomalejší než po dálnici, obtížně se i předjíždělo, ale za ty výhledy na moře to stálo. Těšili jsme se na koupání.
Rezervaci jsme měli v Podgoře, kousek před Makarskou riviérou. Náš hotel stál na pěší zóně, nebyla u něho možnost parkování. Auto jsme nechali stát na placeném parkovišti v přístavu.
Místní recepční s námi hned mluvil vcelku plynnou češtinou. V okolí prakticky nebylo slyšet jiný jazyk než češtinu. Ubytovali jsme se, převlékli do plavek a přešli silnici před hotelem. Byli jsme na pláži. Zbytek odpoledne jsme se koupali a slunili a koupali a opalovali a občerstvovali pivem Karlovačko v restauraci vedle nás na pláži. Voda byla příjemná, ale v našem hodnocení bychom kvalitu koupání zařadili za Thassos, na obdobnou úroveň jako Sarafovo.
Zašli jsme si na večeři a víno, abychom opět oslavili naše svátky. I v restauraci všude kolem nás zněla čeština. Jídlo bylo dobré, ale z celé naší dosavadní cesty nejdražší. Utratili jsme všechny místní kuny, které jsme si před tím vybrali z bankomatu. Ekvivalent padesáti eur. Vzpomínali jsme, co jsme všechno zvládli sníst a vypít v Bulharsku za stejný peníz.
Čekal nás ještě jeden nocleh v Chorvatsku a proto jsem v místní směnárně vyměnil za kuny zbývající forinty. Vyšli jsme si na vycházku podél pláže a z lavičky sledovali západ slunce.