Příprava
Po smělé cestě roku 2015 jsme měli v plánu vyrazit na jih a doplnit program cesty o koupání. Z minulé jižní cesty jsme měli rest v podobě dosud nenavštívené katedrály Sagrada Família v Barceloně. Na Pyrenejském poloostrově je ale také Portugalsko. A na severozápadním cípu poloostrova je známé potní místo Santiago de Compostella. Plán se začal rodit. Dostával podobu objezdu celého Pyrenejského poloostrova, protože úplně dole je přece Gibraltar, britské území. Ještě jsme nebyli na návštěvě podobného „odloučeného“ území.
O plánu cesty jsme mluvili při návštěvě švagrové v Landshutu a její manžel Arndt se zeptal, jestli, když už budeme na Gibraltaru, se nepodíváme také do Afriky, když je to takový kousek. Dělal si legraci, ale červík začal hloubat. Do Maroka není třeba víza. Zato bylo třeba upravit plán cesty.
Na stránkách Ministerstva zahraničí jsem našel odkaz na stránky marocké celní správy a dopředu si připravil formulář nutný pro naše auto k průjezdu Marokem. Stránky byly v arabštině a francouzštině, takže jsem chvíli tápal. Ale správný formulář s textem v arabštině a francouzštině jsem nakonec vyplnil a vytiskl.
Koncem února jsem zarezervoval hotely pro celou cestu. Jižním směrem nás lákalo znovu navštívit Lichtenštejnsko a náš oblíbený horský hotel Sücka. V Lisabonu jsme se rozhodli užít také trochu luxusu a vybrali jsme si hotel Corinthia. Měl jsem obavu z Maroka, nocleh jsem tam tedy neplánoval. Projedeme z Ceuty do Mellilly a přespíme v Mellille. Obě města jsou španělskými enklávami v Maroku, tedy dvě města, součásti evropské unie, na africkém kontinentu. Mezi oběma městy je vzdálenost zhruba 300 kilometrů, ale trajekt do Ceuty dopluje kolem poledne a po cestě budeme muset překonávat dvoje státní hranice, bude to tedy napnuté.
Na serveru directferries.cz jsem zarezervoval a zaplatil oba trajekty – z La linea nedaleko Gibraltaru do Ceuty a z Mellilly do španělské Malagy. Více by mi vyhovoval trajekt do Almerie, ale ten jezdí obden a posunout plán o jednu noc dopředu nebo dozadu bohužel nešlo. Jednodušší bylo najet více kilometrů po Španělsku a z Malagy se do Almerie vracet.
Data byla jasná a mohl jsem on-line zarezervovat i vstupenky do Sagrada Familia přes stránky Musement.com na konkrétní čas. Nedá se rezervovat delší dobu dopředu – termíny na druhou polovinu června byly dostupné až v půlce dubna. Původní plán počítal s dvěma noclehy v Barceloně v našem oblíbeném hotelu vedle La Pedrery, ale jednu noc jsme obětovali ve prospěch noci v Africe.
Po zapracování různých změn byl definitivní plán cesty tento: Po průjezdu Německem začneme prvním noclehem v Lichtenštejnsku. Překonáme Švýcarsko a jako první etapové město ve Francii jsem vybral tentokrát Vichy. Další den přejedeme Francii až k jihozápadnímu cípu do Bayonne u španělských hranic. Cestou se budeme moct zastavit třeba v Bordeaux, nebo jinde, kde se nám to zalíbí. Po severním pobřeží Španělska se dostaneme do Gijonu a jak jen to bude možné, budeme se koupat. Po severním pobřeží budeme dále pokračovat až do Santiaga de Compostella. U Santiaga se stočíme na jih, překročíme hranice do Portugalska a skončíme na dvě noci v Lisabonu. Průvodce Lisabonem jsem si zakoupil a nastudoval základní cíle. Z Lisabonu se vrátíme do Španělska, dojedeme až na úplný jih a navštívíme Gibraltar. Bude-li čas, prohlédneme si po cestě starobylý přístav Cádiz. Z Gibraltaru jen poskočíme do sousedního španělského města La Linea de la Concepcion. Trajekt do Ceuty měl odplouvat dopoledne ze sousedního Algecirasu, tak nebudeme muset moc brzy vstávat. Z Ceuty překročíme hranice do Maroka a po pobřeží přejedeme až do Melilly. Letos to bude nejslabší místo plánu, v Ceutě budeme kolem poledne, vystojíme odbavení na hranici, projedeme čtyři sta kilometrů mimo dálnice, vyčekáme odbavení na dalších hranicích a pak teprve budeme na hotelu. Dá se očekávat dost pozdní dojezd, ba hrozí riziko, že nestihneme dojet do Melilly vůbec. Naštěstí trajekt do Španělska měl odplouvat dalšího dne až kolem poledne, takže jsme měli nějakou časovou rezervu. Po vylodění v Almerii přespíme tamtéž a po podél východního pobřeží budeme pokračovat nejporve do Valencie a další den do Barcelony. K večeru navštívíme katedrálu Sagrada Familia a následující den se posuneme kousíček za Marseille, do La Ciotat a budeme se zase koupat. I další den během přesunu do italského Bartolomea Al Mare se budeme koupat, tentokrát v našem již oblíbeném Sait Tropez a také budeme mít chvilku na další návštěvu Monaka. Návrat z Bartolomea domů jsem rozdělil na dvě etapy, první měla skončit v Bolzanu a až ta druhá na naší zahradě.
Jedno jarní slunečné odpoledne jsem věnoval tomu, že jsem si sedl na terasu našeho domečku a uložil do navigace adresy hotelů. Získal jsem tak přehled, které hotely najdeme bez problémů, kde v navigaci chybí čísla popisná a budeme hledat hotel v rámci ulice a které adresy navigace nezná a jejich nalezení bude takovým menším orientačním oříškem. Vedla mě k tomu zkušenost z loňska, kdy jsem byl občas ráno při zadávání cílové adresy pro daný den překvapený, že přesné místo cíle navigace nezná.
Menší komplikace jsme měli se zajištěním servisu pro kočku. Šárky syn Tomáš k nám letos nemohl dojíždět. Loni na něho Baya také hodně útočila, hájila své teritorium. Domluvili jsme se se Šárčinou tetou Martinou a jejím manželem Jirkou. Výhodou je, že to navíc nemají daleko.
Nakoupili jsme opalovací krémy, faktor 50, a krémy po opalování, trochu potravin na cestu a dostatek nápojů a mohli vyrazit.