Den 7 - pátek
Obloha byla čistě vymetená ode všech obláčků. Konečně bylo počasí, které má letní dovolenou provázet. Po snídani jsme odjeli metrem na stanici Baixa-Chiado. Chtěli jsme si vyzkoušet jednu z místních atrakcí – veřejnou dopravu výtahem. Abychom se vyhnuli davům turistů se stejným cílem, bylo zapotřebí, abychom zde byli brzy. Výtahem jsme vyjeli do výšky 45 metrů a vystoupali po schodišti ještě trochu výše na vyhlídkovou plošinu. Po lávce nad ulicí hluboko pod námi jsme přešli ke Convento do Carmo. Je to bývalý karmelitánský klášter, jehož gotický kostel býval jedním z hlavních lisabonských kostelů. Po zemětřesení v roce 1775 se zřítily klenby a střecha. Kostel už pak nebyl nikdy opraven a v prostorách kláštera je nyní archeologické muzeum. Muzeum jsme si prošli.
Pokračovali jsme pěšky dolů z kopce na náměstí Praca Rossio. Na sousedním náměstí Praca de Figueira jsme si zakoupili pár suvenýrů a pár okamžiků přemýšleli, zda se nesvezeme tramvají. Ale na hrad San Jorge jsme vystoupali pěšky. Před hradem jsme se ještě zastavili v restauraci a dopřáli si pití. Bylo horko. Hrad je jednou z nejvýznamnějších památek Lisabonu. Byl původně založen Maury, později Portugalci přestavěn, v 18.století zničen při zemětřesení a obnoven až v roce 1938. Hrad jsme prošli, vylezli jsme i na hradby. Byl odsud pěkný výhled na město, to je ale z více míst, centru Lisabonu dominují dva kopce.
Prohlídka nás unavila, sešli jsme kousek níže z hradu a v restauraci se naobědvali. Šli jsme ulicí, kde všechny domy byly obloženy azulejos a na kachličce u vchodů do domů a obchodů byli vyobrazeni i místní obyvatelé a prodavači. Vrátili jsme se až na náměstí Praca do Comercio a stihli začátek přenosu z mistrovství Evropy – hráli naši proti Chorvatům. Tribuna nebyla úplně zaplněná, ale kolem tří stovek diváků zde bylo. Jak se ukázalo při první vstřelené brance, našemu týmu jsme se Šárkou fandili jen my dva. Bylo to napínavé, nakonec naši uhráli remízu 2:2. Jak se později ukázalo, byl to jediný bod, který naši na tomto mistrovství získali.
Na pěší zóně za náměstím jsme se podívali do vitrín obchodů a v jedné pekárně se navečeřeli. Den to byl dlouhý a už nám zbývalo sil tak jenom k návratu na hotel.