Den 5 - středa
Po snídani jsme se rozhodli zajít ještě jednou na pláž. Nechtělo se nám odjet a nevykoupat se na tak dlouhé a pěkné pláži. Ale byla zima a krápalo, koupání se změnilo na procházku podél pláže. Alespoň jsme se cynicky zasmáli cizímu neštěstí – pracovník technické údržby jel kolem na zdvihací montážní plošině. Zastavil, vystoupil, ale zapomněl, že je předpisově přivázán k plošině popruhem. Udělal dva kroky, popruh se napnul, zapružil a přitáhl pracovníka zpátky. Nic se mu nestalo, jen ho to překvapilo, proto jsme se zasmát mohli. Takhle nějak si představuji situaci, když bych vystoupil z auta a zapomněl si odepnout bezpečnostní pás.
Vrátili jsme se k autu a pokračovali v cestě. Odjezd jsme si naplánovali tak, abychom do dalšího cíle, Santiaga de Compostela, dojeli ve 14 hodin, kdy již bude možné se ubytovat. A počítali jsme ještě s časovou rezervou na koupání v moři, pokud se počasí přeci jen umoudří. Nechtěli jsme se předpovědi počasí poddat.
A opravdu najednou pršet přestalo. Vrátili jsme se k již osvědčenému triku ze včerejška s nastavením bodu zájmu – pláže – na druhé navigaci. Sjeli jsme z dálnice do malého městečka, projeli jím a za městečkem byla dlouhá veřejná pláž. Bylo ale stále zataženo. Než se Šárka převlékla do plavek, začalo zase pršet. Já se ke koupání v takovém počasí přemluvit nenechal. Stál jsem oblečený s deštníkem nad hlavou na pláži a trpělivě čekal, až Šárku plavání v nečase omrzí.
Pršelo celý zbytek cesty, pršelo i v Santiagu. Hotel byl přímo v centru, vysadil jsem Šárku se zavazadly na recepci a v parkovacím domě nedaleko uložil „Stříbrňáka“. Hotel, v kterém jsme byli ubytováni, měl jednu pro nás novinku – snídaňový bufet byl přístupný zdarma celý den. Udělali jsme si tedy tousty k obědu a z jídelny se francouzskými dveřmi dívali ven do deště. Stolky a židle byly i na zahradě, ale nyní nevyužitelné. Vedle rostl mandarinkovník s mandarinkami, určitě tady takhle ošklivo je jen teď, když jsme tu my.
Santiago de Compostela je cílovým místem svatojakubských poutí. Dvanáct poutních cest z mnoha míst Evropy je značeno symboly mušle a končí u hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále Santiago de Compostella (svatého Jakuba) ze 13.století. Cestu každoročně absolvuje více než 200 000 poutníků.
V jednu chvíli déšť ustal a vyrazili jsme ke katedrále svatého Jakuba. Katedrála je mohutná stavba a i budovy v okolí – například původní hospic, nyní hotel naproti katedrále stojí za zhlédnutí. Přístavby probíhaly v 16., 17.a 18.století. Prohlídku katedrály jsme neopomenuli a vystáli jsme i frontu lidí, čekajících na možnost podívat se na hrob svatého Jakuba staršího. Byli jsme i u místa, kde je oficiální cíl cesty a poutníkům je potvrzováno, že cestu úspěšně absolvovali. Centrum města jsme prošli a zašli jsme si i na pivo do jedné z restaurací. K točené Estrelle Damm jsme dostali i chipsy k zakousnutí. Cestou zpět na hotel jsme si koupili víno se značkou Svatojakubské cesty – mušlí, které jsme si později v jídelně hotelu vypili.