Den 2 - neděle
Při snídani jsme diskutovali s paní hoteliérkou. Zjišťovala, odkud jsme a kam jedeme. Vysvětlili jsme jí plán naší cesty a ona nám pak vyprávěla, jak s manželem také cestují po Evropě a jak byli i v Praze. Pojedeme-li ještě někdy do Lichtenštejnska, určitě se znovu ubytujeme zde.
Měl jsem nápad navštívit horská střediska dále v údolí a vyjet lanovkou na některý z hřebenů, ale ukázalo se, že letní sezóna ještě nezačala. Otočili jsme se a začali se vracet. Z hlavní silnici jsme na začátku Vadúzu odbočili a rozhodli se projet úzkými uličkami města. Brzy nás zastavila přenosná dopravní značka Pozor krávy. Otočit se nešlo, zastavili jsme, vystoupili a sledovalo stádo krav na cestě. Po tom, co i ta poslední sešla z cesty, mohli jsme pokračovat.
Zastávku jsme si udělali opět u jezera Walensee – výhled na hřebeny Alp odsud je prostě fantastický. Za Curychem jsme tentokrát pokračovali rovně na francouzské Mulhouse, místo průjezdu Švýcarskem, který jsme absolvovali při minulé cestě. Počasí bylo setrvale špatné. Cílem bylo Vichy, lázeňské městečko, které bylo po jedno období druhé světové války hlavním městem neobsazené Francie.
Hotel neměl vlastní parkovací místa a byl v samém centru, zaparkovali jsme tedy na ulici a k hotelu došli pěšky. Nepršelo, ale bylo stále zataženo. Dosavadním průběhem počasí jsme byli zklamáni, ale podle předpovědi mnoho naděje na zlepšení nebylo. Po ubytování jsme se prošli městem. Ve Francii ve stejné době probíhalo mistrovství Evropy. Ve Vichy byla ubytována slovenská reprezentace, proto jsme občas potkávali v ulicích Slováky.
Hledali jsme vhodný podnik, kde bychom povečeřeli. Viděli jsme lázeňskou kolonádu, několik plně obsazených restaurací, až jsme našli jeden vhodný podnik, kde bylo volno a povečeřeli jsme.