Den 8 - sobota
Po slunečné polární noci přišel slunečný den. Po hotelové snídani jsme se zabalili a po silnici E6 jsme zamířili k Severnímu mysu. Valná část ze skoro třech set kilometrů cesty vede po pobřeží Porsangerfjordu. Z fjordů a vodopádů padajících ze skalních hřebenů již začínáme být otupělí. Tolik nefotíme a podívanou komentujeme lakonicky: „Vodopád číslo stopadesáttři, fjord číslo osmdesát“. Občas je na hladině fjordu vidět farma na krevety.
Severní mys není nejsevernějším místem pevninské Evropy. Nachází se totiž na ostrově Mageroya. Nejsevernějším místem kontinentální Evropy je Kinnarodden. A dokonce i na ostrově Mageroy je jeden mys severněji než Nordkapp – Knivskjellodden. Nordkapp je tedy zejména turistickou atrakcí. Po cestě jsme také potkali několik vozidel s výrazným označením „Expedice Nordkapp“, dokonce jeden traktor. My jsme byli na výletě neoznačeni.
Z pevniny vede na ostrov Mageroy podmořský tunel. Je jen spoře osvětlen, takže není vidět mnoho do dálky a člověk si nemůže udělat představu o klesání a stoupání. Ale v první části sjezdu pod dno průlivu jsme jel bez nohy na plynu a naopak jsem musel dobrzďovat, abych nepřekročil povolenou osmdesátku, a v druhé části, výjezdu na ostrov Mageroy, jsem musel postupně z šestého převodového stupně podřadit až na čtyřku.
Povrch ostrova je hornatý s minimem vegetace. Těsně před parkovištěm je brána, kde se platí za vjezd na parkoviště. Tady byla fronta několika vozidel a malounko jsme se zdrželi. A pak už jsme „Stříbrňáka“ zaparkovali a došli ke komplexu Nordkapp. Prošli jsme i podzemní prostory a dívali se na moře z dolní vyhlídkové terasy pod úrovní terénu. Ležel zde ještě sníh. Já byl připraven a měl zimní bundu, Šárka si navlékla co jen šlo z našich zavazadel.
Z Nordkappu je to vzdušnou čarou dva tisíce kilometrů na severní pól. Blíže pólu jsme nikdy nebyli. Sto kilometrů od nás na sever proběhla za druhé světové války bitva v Severním moři, ve které Spojenci potopili německý bitevní křižník Scharnhorst. I o této epizodě dějin je v komplexu zmínka doplněná modelem lodi Scharnhorst.
V oblasti Nordkappu se setkávají vody Norského moře, části Atlantského oceánu a Barentsova moře, části Severního ledového oceánu. Příroda je zde drsná.
V komplexu jsme si zakoupili pohlednice a poslali pozdravy do Čech. Počasí bylo typické pro oblast za polárním kruhem. Chvíli pršelo, chvíli svítilo sluníčko. A změny probíhaly v rychlém tempu. Podle místní předpovědi počasí jsme si vyhlédli chvilku asi za půl hodiny, kdy nemělo pršet. A opravdu, za třicet minut přestalo pršet a okolí komplexu jsme si prošli zvenku. U ocelového globusu jsme se vyfotili.
Poměrně zmrzlí jsme se vrátili k našemu autu a vyrazili zpět. Krajina byla nadále nádherná. Občas jsme jeli i kolem sněhového pole. Od Olderfjordu téměř až do Alty vede cesta vnitrozemím a různě šplhá na skalní hřebeny, aby se zase o kus dál spouštěla níže. Vrátily se také lesy. A také benzínové pumpy. Bylo na čase. Dojezd už jsme neměli bůhvíjaký, naposledy jsme brali naftu v Murmansku. Nenechal jsem se nachytat u první benzinové pumpy, kde jsem čekal vyšší cenu, když je to první stanice po mnoha stech kilometrů. A dalších sto kilometrů pak zase žádná pumpa nebyla a navigace ani žádnou před dojezdem do cíle – lesního kempu u Alty – neukazovala. Až když jsme zrušil v navigaci adresu kempu jako cíl a zvolil nejbližší benzínovou stanici, ukázala se jedna přímo v Altě, jen kousek za odbočkou ke kempu. Načerpal jsem plnou nádrž a zaplatil kartou přímo u stojanu samoobslužné stanice. Ukazatel dojezdu nyní ukazoval 1200 km.
Lesem jsme dojeli do kempu. Dnes jsme měli zajištěno ubytování v chatce. Zaparkovali jsme přímo u chatky. Uvnitř bylo vše potřebné, včetně samostatné koupelničky. Vyšli jsme si na procházku lesem, navigovaly nás rozvěšené lucerny. Co asi bude na jejich konci? Po zhruba dvou kilometrech jsme došli k ohništi, kde mohli příchozí vařit a grilovat. Bylo zde veškeré potřebné vybavení – rošt, kotlík, sekera k naštípání dřeva. U nás v Čechách by to jistě někdo rozkradl.
Na večeři jsme si zašli do restaurace, která byla součástí kempu. Dobře jsme se najedli a zapili jídlo pivem. Ve chvíli, kdy jsem si objednával druhé pivo, se mě číšník ptal, jestli má skutečně druhé pivo natočit a stejně to bylo se třetím. Při placení jsme číšníkovi vyprávěl, že za ty peníze, které tady stála tři piva, by u nás v Čechách sedělo několik chlapů v hospodě celý večer.
Čistý vzduch nás uspal natolik, že nás ani nebudil štěkot psů z místní musherské stanice.