Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 2 - neděle

31. 8. 2018

Pochutnali jsme si na snídani a opustili hotel. Po asi stu kilometrech po venkovských silnicích často v lesích, jsme projeli městečkem Ketrzyn a vyhlíželi Vlčí doupě. Bez komplikací nás k němu navedly směrové cedule. Parkoviště bylo placené, zaplatili jsme eury a vyšli na procházku po areálu. Vlčí doupě bylo za druhé světové války komplexem bunkrů s velitelskými stanovišti. Odtud Hitler a jeho generálové vedli válku. Většina německých pohlavárů zde měla své bunkry a vily. V jednom z baráků spáchal 20.července 1944 plukovník von Stauffenberg neúspěšný atentát na Hitlera. Z dřevěného baráku se dochovaly do dnešních dnů jen základy, ale atentát připomíná pomníček.

Dnes je komplex zarostlý a schovaný v lese. Na konci války byl částečně zničen ustupujícími německými vojsky, zbytek zničila Rudá armáda. Ohromné bunkry jsou rozvalené, gigantické zbytky tady však budou stát určitě ještě hodně dlouho. Bunkr číslo 13 byl osobním bunkrem Adolfa Hitlera.

V místním občerstvení jsme posvačili a jeli dále. Připojili jsme se na nám známou E67 a za Suwalkami přejeli litevskou hranici. Na benzinové pumpě u Kaunasu jsme si dali párek v rohlíku a po A6, kterou jsme ještě v Litvě nevyzkoušeli, jsme pokračovali k Lotyšsku. Ve Smelyne jsme překročili lotyšskou hranici a brzy jsme dojeli do Daugavpilsu. Po ubytování bylo dost času na procházku po městě. Daugavpils leží na řece Daugavě. Na jejím břehu už jsme stáli před pěti lety v Rize, za níž se vlévá do Rižského zálivu.

Cestou jsme minuli pravoslavnou katedrálu Borise Gleba. Vedle ní stála řáda paneláků, z kterých byl výhled na malé nuzné domky naproti. Po mostě jsme přešli přes kolejiště nádraží, které jakoby rozdělovalo město na dvě části. Prošli jsme centrálním parkem s různými lavičkami, vytvořenými jako umělecká díla, k autobusovému nádraží. V obchodě u nádraží jsme si koupili svačinku.

Prohlédli jsme si centrum a na pěší zóně zašli do restaurace se zahrádkou v patře na pivo Láčplesis. Servírka ho točila dlouho a rozvážně a chlazení nebylo z nejlepších, takže výsledkem byl teplý zvětralý nápoj pochybné chuti.

Vrátili jsme se k hotelu a chvíli ještě poseděli v hotelové restauraci u výborného belgického piva.

Lotyšsko působí zvláštně. Člověk si tam připadá, jako by se vrátil v čase do osmdesátých let.