Den 15 - sobota
Po snídani jsme se domluvili na recepci, že si „Stříbrňáka“ necháme dopoledne v garáži. S-bahnem jsme přejeli do centra a navštívili důležitá místa. U Bundestagu byla nyní zpřísněná bezpečnostní pravidla a na vstup stála dlouhá fronta. Prošli jsme pod Brandenburskou bránou na třídu Unter den Linden a došli až k televizní věži. I zde byla dlouhá fronta turistů a nám se nechtělo čekat. Ostatně, nahoře už jsme byli. Vraceli jsme se kolem Červené radnice a zabočili alespoň k bývalému Checkpointu Charlie. Zde, přímo uprostřed města, býval jeden z několika oficiálních hraničních přechodů mezi východním a Západním Berlínem. Stávaly zde proti sobě tanky americké a sovětské. Nikde ve světě proti sobě tyto dvě armády nestály blíže. Snažili jsme se představit, jak to v takto rozděleném městě mohlo vypadat a fungovat. Je to něco nepředstavitelného a nenormálního. Tuto dobu připomíná muzeum, obchody a stánky se suvenýry všude kolem. Chůze nás už unavila, čas k vyklizení hotelové garáže se také krátil a tak jsme od Checkpointu Charlie k cestě zpět využili metro a S-Bahn.
Při výstupu z S-Bahnu v Charlottenburgu jsme si ještě v prodejně ruských specialit nakoupili pár ruských dobrot. Vyzvedli jsme „Stříbrňáka“ a vyjeli do berlínského provozu. Minuli jsme bývalé letiště Tempelhof. V době dokončení, těsně před vypuknutím druhé světové války, byla budova letiště největší souvislou budovou na světě. Dnes jí patří třetí místo za Pentagonem a palácem parlamentu v Bukurešti.
Vymotali jsme se z Berlína a naším cílem byl domov.
Na české hranici jsme si přepnuli palubní přehrávač na příjem rozhlasu a po dlouhých čtrnácti dnech slyšeli zprávy v češtině. Byla to dlouhá cesta s tradičním koncem – zaparkovali jsme před zahradou a zašli do restaurace U partyzána na večeři a české točené pivo.
I tato cesta se povedla. Jediný technický problém bylo rozbité čelní okno, které nakonec vydrželo celou cestu. Jedinou provozní komplikací byl dopravní přestupek v Rusku. Vše vycházelo podle plánu. Opět nám to zvedlo ambice k dalším cestám. Přivezli jsme si kolem pěti tisíc fotografií a více než dvacet hodin videozáznamu z palubní kamery. Práce s ní však byla složitá, co tři hodiny bylo nutné měnit paměťovou kartu a večerní přepisy záznamů z paměťových karet na flash disk zabíraly neúměrně dlouho času. Do budoucna jsme se s ideou archivace videa z palubní kamery rozloučili.
Měli jsme neděli na odpočinek, vybalení a úklid auta a v pondělí jsme nanovo vyrazili do práce plní dojmů. Zvlášť severní část cesty v nás zanechala spoustu nezapomenutelných vzpomínek na nádhernou, ale divokou liduprázdnou krajinu.