Den 13 - čtvrtek
Počasí se příliš nezlepšilo. Stále bylo pod mrakem a zima. Mezipřistání na Alandách tentokrát proběhlo nad ránem v době, kdy jsme ještě spali. Z nějakého mě neznámého důvodu jsme tentokrát neměli v rámci služeb na trajektu zaplacenou snídani. Objednával jsem jako obvykle Vikingský bufet, ale tentokrát neobsahoval snídani. Pokud ještě někdy s Viking Line pojedeme, budu si to muset ohlídat.
Nasnídali jsme se za hotové v jedné z lodních restaurací. Teprve tady jsem si všimnul, že hodiny na lodi mají dvě hodinové ručičky, jednu se švédskou vlajkou a druhou s finskou vlajkou a ukazují tak najednou aktuální čas v obou zemích.
Poprvé jsme měli výhled na přibližující se Stockholm a znovu si mohli prohlížet jednotlivé ostrůvky kolem a panorama Stockholmu. Je to podívaná, která se neokouká.
Z útrob Gabrielly vyjížděla Šárka. Auta pomalu opouštěla přístav, poskakovala ve dvou frontách a švédští policisté prováděli namátkové kontroly na alkohol. Nás nechali projet.
Nejeli jsme daleko, zaparkovali jsme u Královského paláce a zaplatili parkovné na dvě hodiny. Více času jsme neměli. Občerstvili jsme se párkem v rohlíku a znovu prošli Gamla Stan – Staré Město. Někde tady bydlel detektiv Martin Beck, hlavní literární hrdina řady 10 románů o zločinu autorů Maj Sjöwallové a Pera Wahlöö. Tato řada detektivek kdysi ještě na základní škole vzbudila můj zájem o Švédsko. Tehdy jsem si jednotlivé díly půjčoval v knihovně. Později jsem si je všechny přes antikvariáty obstaral.
Další cesta na jih po E4 nám také byla známa, jen jsme jí jeli v protisměru. Norrköping, Linköping. U Väderstadu najednou auta stále ve všech pruzích, ale stihli jsme ještě sjet z dálnice a pokračovat po venkovských silnicích. Tak jsme se dostali ke břehům jezera Vättern v místech, kde se i dalo zastavit a chvíli se kochat výhledem na jezero.
U Ödeshögu jsme najeli znovu na dálnici a přes Jönköping dojeli do Helsingborgu. Tam jsme z dálnice sjeli a poračovali po malých a ještě menších silnicích do vesničky Vallakra, která stojí uprostřed polí a je v ní asi šest domů. Zde jsme měli zarezervováno ubytování v rodinném prostředí zařízení B&B. Byl to vcelku pěkný rodinný dům, ale bylo zamčeno a nikde nikdo. Jen u dveří byl lísteček s anglicky psaným vzkazem, kam volat ohledně ubytování. Na číslo jsem zavolal, pozdravil a představil se. A z druhé strany se v libé češtině ozvalo. „Dobrý den pane Novák, klíč je pod květináčem vlevo, Váš pokoj je v patře napravo.“ Jak se později ukázalo, majitelem byl český emigrant.
Ve vesničce nebylo vůbec nic a na večeři jsme se vypravili do okolí. Ve větší vesnici jsme našli obchod a vedle pizzérii. Povečeřeli jsme v pizzérii a dopřáli si k jídlu jedno desetistupňové lahvové pivo. S tím se do místního limitu dvě desetiny promile alkoholu v krvi vejdeme. Chtěli jsme si vzít ještě další pivo sebou, ale číšník a kuchař v jedné osobě nám vysvětlil, že tak silné pivo se smí konzumovat jen v restauraci a v žádném případě ho nemůže prodat „přes ulici“. Zašli jsme tedy vedle do supermarketu a zakoupili několik lahví světlé sedmičky různých místních značek.
Ubytování bylo velmi domácí, skoro jak v naší vlastní ložnici. Byl tu neuvěřitelný klid. A noc byla pořád ještě světlejší, než jsme zvyklí.