Den 10 - pondělí
V pondělí jsme pokračovali směrem na jih. Využili jsme mezinárodní silnici E6, a z té u Skibotnu definitivně odbočili od rozeklaných fjordů na E8, která protíná nehostinné končiny od začátku čtyřicátých let dvacátého století. Krajina, kterou jsme projížděli, byla rozmanitá. Začínali jsme u fjordů, pak stoupali mezi skalnatými hřebeny a ještě o kus dále se ocitli v rovinatějším kraji. Absolvovali jsme jeden obzvláště zajímavý objezd zálivu jednoho z fjordů – nejdříve jsme jeli zhruba čtyřicet kilometrů od pobřeží podél zálivu a po prudké otočce dalších čtyřicet kilometrů zpět. Celou dobu jsme mohli sledovat silnici E6 na protějším břehu. Nejdříve čtyřicet kilometrů, které nás čekají, a po otočce čtyřicet kilometrů, které jsme před chvíli projeli.
Za Heligskogenem jsme přejeli hranici do Finska a v prvním motorestu se naobědvali. Potkali jsme zde české turisty, kterým se autobusem podařilo přejet svou výstupní zastávku v Norsku, vystoupili až zde, a potřebovali se vrátit zpět, ale bohužel jsme jim nemohli pomoci, měli bychom problém dojet do dalšího ubytování po cestě.
Dlouhý úsek dále vede přímo kolem finsko – švédské hranice. Zde byla státní hranice alespoň v terénu znatelná. Tvořila jí řeka, která se nejprve jmenovala Varppisuvanto a později Kiehvuopio bez toho, aby se někam vlila nebo se spojila s nějakým přítokem. Jednu chvíli jsme využili most, řeku přejeli a po švédském břehu pokračovali k dalšímu mostu, po kterém jsme se vrátili do Finska.
Okolí silnice jasně dávalo na vědomí, proč je Finsko zemí lesů a tisíců jezer.
Dojeli jsme až do Rovanimi, kde jsme měli opět zajištěno ubytování v severské chatce ve velkém hotelovém komplexu. Na recepci jsme museli chvíli čekat, recepční vyřizoval jakýsi telefonát. Když ho dokončil, zeptal se nás, odkud jsme a na naši informaci reagoval přechodem do češtiny. Prý kdysi v Čechách obchodně působil.
Chatka se nám líbila, byla prostorná a na rozdíl od chatky v Altě měla navíc i saunu. Našli jsme v blízkosti supermarket a nakoupili potraviny a pití na studenou večeři. Večeřeli jsme na terase a museli znovu použít Repelent. Večer se objevila mračna komárů.
Rovaniemi je administrativním centrem nejsevernější finské provincie – Laponska. Na začátku roku 2006 se město sloučilo se svým vesnickým okolím a díky tomu se stalo rozlohou jedním z největších měst na světě a největším v Evropě. Přesto, že má pouze kolem šedesáti tisíc obyvatel.V pondělí jsme pokračovali směrem na jih. Využili jsme mezinárodní silnici E6, a z té u Skibotnu definitivně odbočili od rozeklaných fjordů na E8, která protíná nehostinné končiny od začátku čtyřicátých let dvacátého století. Krajina, kterou jsme projížděli, byla rozmanitá. Začínali jsme u fjordů, pak stoupali mezi skalnatými hřebeny a ještě o kus dále se ocitli v rovinatějším kraji. Absolvovali jsme jeden obzvláště zajímavý objezd zálivu jednoho z fjordů – nejdříve jsme jeli zhruba čtyřicet kilometrů od pobřeží podél zálivu a po prudké otočce dalších čtyřicet kilometrů zpět. Celou dobu jsme mohli sledovat silnici E6 na protějším břehu. Nejdříve čtyřicet kilometrů, které nás čekají, a po otočce čtyřicet kilometrů, které jsme před chvíli projeli.
Za Heligskogenem jsme přejeli hranici do Finska a v prvním motorestu se naobědvali. Potkali jsme zde české turisty, kterým se autobusem podařilo přejet svou výstupní zastávku v Norsku, vystoupili až zde, a potřebovali se vrátit zpět, ale bohužel jsme jim nemohli pomoci, měli bychom problém dojet do dalšího ubytování po cestě.
Dlouhý úsek dále vede přímo kolem finsko – švédské hranice. Zde byla státní hranice alespoň v terénu znatelná. Tvořila jí řeka, která se nejprve jmenovala Varppisuvanto a později Kiehvuopio bez toho, aby se někam vlila nebo se spojila s nějakým přítokem. Jednu chvíli jsme využili most, řeku přejeli a po švédském břehu pokračovali k dalšímu mostu, po kterém jsme se vrátili do Finska.
Okolí silnice jasně dávalo na vědomí, proč je Finsko zemí lesů a tisíců jezer.
Dojeli jsme až do Rovanimi, kde jsme měli opět zajištěno ubytování v severské chatce ve velkém hotelovém komplexu. Na recepci jsme museli chvíli čekat, recepční vyřizoval jakýsi telefonát. Když ho dokončil, zeptal se nás, odkud jsme a na naši informaci reagoval přechodem do češtiny. Prý kdysi v Čechách obchodně působil.
Chatka se nám líbila, byla prostorná a na rozdíl od chatky v Altě měla navíc i saunu. Našli jsme v blízkosti supermarket a nakoupili potraviny a pití na studenou večeři. Večeřeli jsme na terase a museli znovu použít Repelent. Večer se objevila mračna komárů.
Rovaniemi je administrativním centrem nejsevernější finské provincie – Laponska. Na začátku roku 2006 se město sloučilo se svým vesnickým okolím a díky tomu se stalo rozlohou jedním z největších měst na světě a největším v Evropě. Přesto, že má pouze kolem šedesáti tisíc obyvatel.