Den 9 - neděle
Prostor pro snídani byl v hotelu umístěn na střeše. Od kávy jsme měli nádherný výhled přes střechy domů. Ale opustilo nás pěkné počasí. Bylo zataženo a krápalo.
Brzy po odjezdu z Janova se rozpršelo ještě víc. Rozhodli jsme se, že se mimořádně budeme loudat. Zakázal jsem navigaci dálnice a jeli jsme přes italský venkov. Počasí vůbec nelákalo k nějakým procházkám. V restauraci u silnice jsme se zastavili na oběd a dále po cestě jsme v supermarketu nakoupili jídlo a pití.
Stále za deště jsme dojeli do Verony a vyhledali hotel. „Stříbrňáka“ jsme zaparkovali na ulici v modré zóně a zaplatili mu parkování.
Hotel, stojící nedaleko baziliky San Zeno a nesoucí její jméno, nás velmi mile překvapil. Byl vybaven v antickém stylu, na chodbě stála železná brnění a vše bylo moc hezké. Opravdu jsme si ve Veroně začali připadat, jako ve městě milenců.
Přestávalo pršet a vydali jsme se do centra. Prvním místem, které jsme navštívili, byl gotický hrad Castel Vecchio. Zašli jsme i na gotický most přes řeku, kde jsme se vyfotili. Most byl při ústupu Němců v roce 1945 vyhozen do povětří a po válce obnoven z dílů, pečlivě vybraných z řeky.
Po chvíli jsme došli k římskému amfiteátru z roku 79 našeho letopočtu. V současnosti se v něm konávají společenské akce, například koncerty. Šli jsme dál a znovu se rozpršelo. Místní prodejci nám nabízeli deštníky, ale my jsme mokli. Vlastním centrem Verony je náměstí piazza delle Erbe – Zelené náměstí. Kolem tohoto náměstí stojí měšťanské domy ze 13.-17. století a historická radnice s věží z r.1194. Odtud už jen kousek za rohem stojí dům Capuletů. Pod Juliiným balkonem jsme si vzpomněli na tento příběh Wiliama Shakespearea a přidali své podpisy na zeď v průjezdu k tisícům dalších podpisů.
Cesta zpátky nás vedla kolem stejných míst a i během ní pršelo. V našem antickém pokoji jsme si udělali večeři pro dva a zapili ji dobrým vínem.
