Den 8 - sobota
Prohlídka Nice se dostala na seznam bodů v rubrice „někdy příště“. Sobotním cílem číslo 1 bylo nedaleké Monako a zejména trať městského okruhu formule 1. Část trati jsme si i projeli – stoupání ke kasinu, sjezd k hotelu, vlásenku, průjezd tunelem a kolem přístavu. Část trati jsme projeli dvakrát, při druhém průjezdu jsme zaparkovali v podzemních garážích pod Grimaldiho fórem, prakticky naproti tunelu pod hotelem. V bezprostřední blízkosti garáží je japonská zahrada. Z východu z garáží jsme jen přešli ulici a stáli jsme před autosalóny vyhlášených značek – McLaren, Rolls Royce, Bentley, Ferrari. Prošli jsme tunelem kolem Yacht klubu do přístavu a na chvilku se posadili na pivo na zahrádce jedné z místních restaurací. Během těch patnácti minut, více vypití jednoho piva netrvalo, jsem viděl na vlastní oči tolik Ferrari, kolik jsem neviděl za celý dosavadní život.
V přístavu jsme potkali krásný bílý kabriolet Rolls-Royce, dokonce s pražskou poznávací značkou.
Z přístavu jsme vykročili ke casinu. Během stoupání se nám otevřel výhled na přístav s mnoha jachtami a na moře. U kruhového objezdu před casinem stála zaparkovaná drahá sportovní a luxusní auta s poznávacími značkami mnoha států. Do vlastního casina jsme bohužel nemohli, neměli jsme na sobě společenské oblečení. Od casina jsme zahradami sestoupali k vlásence u hotelu a byli jsme zpět u Grimaldiho fóra. Prohlédli jsme si japonskou zahradu, zaplatili parkovné a pokračovali v cestě.
Dálnice nás vedla směrem na Janov kousek od pobřeží Středozemního moře. Po chvilce překonává italskou hranici za Mentonem. Je na ní řada tunelů pod hřebeny Ligurských Alp. Po výjezdu z tunelu se otevře výhled na další hřeben vpředu, několik vesnic a moře vpravo. Pod dalším hřebenem je zase tunel a výhled se opakuje.
Nedaleko San Rema jsme sjeli z dálnice do malého městečka a dopřáli si dvouhodinové koupání v moři.
Odpoledne jsme dojeli do Janova, kde jsme měli ubytování přímo ve středu města. Navigace nás hnala úzkými uličkami, ve kterých byl problém předjet chodce se síťovkou v ruce. U hotelu jsme „Stříbrňáka“ nechali chvíli stát na místě pro invalidy a po ubytování jsem jej převezl do nedalekého parkovacího domu. Cestou po městě jsem zahlédl u moře plachetnici a ponorku, chtěl jsem se tím směrem vydat. Brzy jsme našli stanici metra. V Janově je jen jediná linka. Jízdní řád byl papírový s vypsanými časy odjezdů, tak jak známe jízdní řády třeba z pražských tramvajových a autobusových zastávek. Poslední metro mělo jet v 19:00 hodin a to nám nedávalo příliš prostoru pro vycházku městem.
Plachetnici jsme našli snadno, je to dominantní bod. Nejde o žádnou historickou loď, ale rekvizitu postavenou kdysi pro natáčení filmu. O kus dál v areálu námořního muzea jsme našli i tu ponorku – jmenuje se Nazario Sauro a je z ní exponát námořního muzea. Muzeum už ale mělo po zavírací době. Vedle muzea byla restaurace, prohlédli jsme si její nabídku a dostali chuť na mořské plody. Ovšem hrozilo, že bychom nestihli poslední metro a návštěvu této restaurace jsme vzdali. Dopřáli jsme si jí ale po návratu na zahrádce restaurace nedaleko našeho hotelu. Večeři jsme pojali jako oslavu našich svátků, které máme v červnu hned po sobě a jeden z nich byl právě v tento den. Měl jsem v kapse padesát euro a zpočátku to vypadalo, že tato částka bude postačovat. Dali jsme si každý jiné jídlo z menu a pivo, které zde prodávali v lahvích o obsahu 0,75 l s korkovým špuntem jako u šampaňského. Pochutnali jsme si a došlo na placení. Na účtu se objevilo ještě pečivo a o kousek jsme se dostali nad padesát eur. Bohužel nešlo zaplatit kartou, musel jsem najít bankomat. První, který jsme objevil, neakceptoval žádnou z mých karet. Až u druhého jsem byl úspěšný. A když jsme už byli znovu vybavení hotovostí, dopřáli jsme si další pivo a další chody z jídelního lístku. Oslava našich svátků tedy byla romantická a vydařená, byť dost přes původní rozpočet.
Romantické bylo i ubytování v hotelu, který se jmenoval Kryštof Columbus. Pokoj byl vybaven v retro stylu. Okno bylo zatažené závěsem – ulice za ním byla tak úzká, že se dům na protější straně ulice byl na dosah.
