Den 7 - pátek
Po snídani jsme se s recepčním domluvili, že si ještě dopoledne necháme auto v hotelové garáži a metrem jsme dojeli do starého přístavu. Opět tam byly trhy, ale na rozdíl od odpoledních se na těch ranních prodávají čerstvé ryby a chobotnice. Procházeli jsme se kolem stánků a prohlíželi si různé druhy živých a mrtvých ryb. Jedna živá chobotnice se pokoušela uniknout z nádoby a počínala si poměrně šikovně. Když už byla větší částí těla na svobodě, vrátil jí prodejce rychlým pohybem do nádoby. Počasí nám přálo, stejně tak i trocha štěstí a zakoupili jsme si zpáteční lístky na loď na ostrov If. Moře kolem Marseille a ostrova If bylo krásně modré a průzračné.
Pevnost na ostrově If sloužila jako vězení od konce 16.století. Z ostrova pro vězně nebylo úniku. Světovou proslulost dodal vězení Alexander Dumas v románu Hrabě Monte Christo. Hrabě Monte Christo a Abbé Faria mají ve vězení své cely dodnes, přestože jako fyzické osoby se zde nikdy neobjevily.
Už při výstupu z lodi nás překvapil člověk, který v ruce držel hrst vytištěných průvodců po ostrově. Zeptal se nás, odkud jsme a když jsme odpověděli, že si České republiky, nehnul ani brvou a dal nám dva výtisky v českém jazyce.
Pevnost jsme prošli celou a nevynechali jsme ani pozůstatky z německého opevňování ostrova za druhé světové války. I tomuto místu se přikládal důležitý obranný význam ještě v polovině dvacátého století.
Do příjezdu zpáteční lodi jsme stihli ještě občerstvit se v místním občerstvení.
Z přístavu jsme se metrem vrátili do hotelových garáží, nastartovali a vyjeli přes město směrem na Nice. Nejeli jsme nejkratší a nejrychlejší cestou, prvním cílem bylo městečko Saint Tropez. To jsme jako milovníci filmů s Louisem de Funesem a koupání nemohli vynechat.
Cesta po okresních silnicích byla romantická. Vjeli jsme do Saint Tropez a pokračovali tak dlouho, dokud se po levé ruce neobjevila budova filmové četnické stanice. Za rohem byly podzemní garáže, u hotelu Paris, kde jsme nechali „Stříbrňáka“. Vyfotili jsme se u četnické stanice, ale v roce 2014 to byla prázdná, sešlá budova. Pouze stánek s četnickými suvenýry připomínal originalitu toho místa. Bohužel byl stánek zavřený, tak jsme si nemohli žádný suvenýr koupit.
Kousek dál pěšky byla pláž du Pilon, kde jsme se chtěli vykoupat. Ale moře bylo plné rostlin, které znemožňovaly plavání. Koupání zde nestálo za nic. Vyzvedli jsme „Stříbrňáka“, prostudovali knižního průvodce a přejeli na druhou stranu polostrova k rozsáhlému komplexu pláží u Pampelonne. Jde o dlouhý úsek písčitého mořského břehu, rozděleného na několik pláží.
Tady jsme byli uchváceni a po dvou hodinách se nám nechtělo pláže opustit. Ale ještě jsme dnes nebyli v cíli.
Dostali jsme se do odpolední dopravní špičky a dojet k nejbližší dálnici zabralo hodně času.
Na návštěvu dalších zajímavých míst na trase – Cannes, Antibes s delfináriem - už pak nezbýval čas.
Ani Nice jsme si již nestihli prohlédnout a ubytovali se v hotelu u kruhového objezdu naproti nádraží. Na terase hotelového pokoje jsme si otevřeli víno, vytáhli zásoby a povečeřeli. Šeřilo se a jednu chvilku nás vyděsil salamandr, který proběhl po zdi.
