Příprava
Onoho roku jsem dal prostor k návrhům cílů naší cesty Šárce. V našem životě totiž proběhla změna a 12.12.2012 jsme měli svatbu. Bylo tedy správné přihlédnout k přáním manželky. Nadšeně vzpomínala na cestu z r. 2010, zvláště pak na Stockholm, trajekt do Helsinek, Vikingský bufet a Petrohrad. To jsem vzal jako základní body a k tomu přidal nějaké nové cíle, abychom neopakovali úplně stejnou cestu. Ubytování v Petrohradu, zajištění víz a rezervaci trajektu jsem svěřil osvědčené CK Periscope Tour. Hotel jsme chtěli opět Rossija, s kterým už jsme měli zkušenosti. Je z něho blízko do metra a naproti je Park Pobědy, kde jsme si oblíbili restauraci.
S výjimkou posledního noclehu „kdesi po cestě“ v Polsku, jehož výběr jsme nechali na náhodu, jsem opět všechna ubytování mimo Rusko zarezervoval přes booking.com.
Ani tentokrát jsem se ještě neodvážil vzít si celé dva týdny dovolené.
Krátká zajížďka do Norska měla být jednou ze změn oproti cestě v roce 2010. Od mládí jsem hltal informace o různých cestách na daleký sever, zalíbila se mi tedy možnost navštívit muzeum lodi Fram v Oslu.
Do Švédska jsme tentokrát nechtěli jet trajektem, ale přes Dánsko po mostech. K Oslu vede cesta po severomořském pobřeží Švédska. V Göteborgu jsem našel ubytování v hotelu na lodi.
Kamarádka Hanka nám při posezení u nás na terase, kdy jsme vyprávěli o frontě před Ermitáží v Petrohradě, promptně „vygůglila“ stránky Ermitáže a na naplánovaný den jsme rovnou zakoupili a zaplatili vstupenky. S nimi budeme moci frontu obejít a jít do Ermitáže přímo.
Do přípravy by se vlastně dal zahrnout ještě jeden důležitý bod – v půlce března jsme si konečně pořídili vlastní expediční vozidlo – zachovalý Peugeot 407SW s panoramatickou střechou, motorizace 2,0 l, diesel. Cesta nám měla „Stříbrňáka“ prověřit. Po koupi jsme vyměnili olej a filtry. Byl to trochu risk, protože do odjezdu si nestihneme auto pořádně ozkoušet a odhalit případné závady.
Se změnou stavu souvisela nutnost vyměnit si doklady – oba jsme potřebovali nové občanské průkazy, Šárka také řidičák a cestovní pas.
Shrnu tedy plán celé cesty. První den navštívit Hamburg a dojet do Flensburgu. Tedy cíl ještě v Německu, o kousek dál v Dánsku by bylo hodně drahé zajít si večer na pivo. Další den dojet do Göteborgu se zastávkou na seznámení se s malou mořskou vílou. Z Göteborgu dojet do Osla, prohlédnout si muzeum lodi Fram a ještě něco, navečer se vrátit do Švédska k jezeru Vännern. Během další cesty do Stockholmu jsem chtěl zkusit udělat Šárce radost a najít možnost koupání v jezeře. Večer pak měla následovat procházka po Stockholmu a další den dopoledne, před odjezdem trajektu ještě stihnout nějaký zajímavý větší cíl, obdobně jako minule muzeum lodi Vasa. Asi buď zoologickou zahradu nebo Skanzen. Zábavní park Tivoli nás moc nelákal. Po přeplutí Baltu jsme se měli zdržet ve Finsku jen pár hodin a ještě během odpoledne dojet do Petrohradu. Večer ještě stihnout procházku po Petrohradu a další den věnovat Ermitáži a další vycházce po městě. O dalším etapovém městě jsme doma hlasovali, měla to být buď Riga, nebo Tallinn. Vyhrál Tallinn. Rigu nahradilo jiné hlavní město, které jsme minule nenavštívili, litevský Vilnius. Etapa Tallinn-Riga byla nejslabším místem celého plánu, šest set kilometrů po státních silnicích mimo dálnice. Z Vilniusu domů je to stále ještě daleko pro klidnou odpočinkovou jízdu, pojedeme tedy tak daleko do Polska, kam to jen půjde, pokud možno zase až za Warszawu, a po přenocování dojet domů.