Den 7 - pátek
Nejdůležitějším bodem pátečního programu byla návštěva Ermitáže. Vyrazili jsme chvilku po snídani. V hotelové jídelně se od minula nic nezměnilo, ale my jsme se opět rychle zorientovali. Do centra jsme popojeli metrem a do otevření Ermitáže jsme se ještě prošli po Palácovém náměstí. Chystala se tam nějaká větší akce, bylo tam zaparkovaných několik autobusů – mobilních toalet.
Frontu na vstupenky u Ermitáže jsme obešli, u speciálního okénka proměnili vouchery za opravdické vstupenky a vrhli se mezi sbírky. Chvíli mi trvalo, než jsem se v budově orientoval, ale pak už jsem mohl Šárku vodit od expozice k expozici podle jejího zájmu. Projít kompletní Ermitáž za jediný den snad ani není možné. Vše bylo možné fotit, takže máme velikou sbírku fotografií obrazů. Nejvíce času jsme věnovali starým holandským mistrům. Ale byli jsme se podívat i třeba na Picassa, Ermitáž vlastní poměrně velkou sbírku jeho obrazů, nebo na Moneta.
Přesto, že výtvarné umění pro mě není až tak zajímavé, strávili jsme v Ermitáži se Šárkou čtyři hodiny. Za odměnu jsem si mohl sednout na zahrádce restaurace a dopřát si pivo. Už jsme byli vysušení – bylo teplo a slunečno a do Ermitáže není možné si brát sebou nápoje. Nedaleko před sebou jsme viděli sochu Měděného jezdce. Naaranžoval jsem pohár s pivem tak, aby Měděný jezdec jakoby stál na pivní pěně, zmáčkl spoušť fototaparátu a tuto kompozici pojmenoval jako „pivnyj vsadnik“.
Osvěžení jsme začali procházku Petrohradem – Admiralita, Měděný jezdec a po Trojickém mostě na druhý břeh Něvy. U Aurory jsme byli kolem čtvrté hodiny a právě zavírali. Podle mého názoru v Petrohradě bohužel neumí plně využít potenciál bílých nocí. Mnoho památek je přístupných v době mezi 10:00 – 16:00, přestože bílá noc láká k posunutí večerky. Jen málo objektů je možné navštívit později.
U Petropavlovské pevnosti se Šárka opět vykoupala v Něvě a procházku jsme zakončili posezením v občerstvení nedaleko stanice metra Gorkovskaja na modré trase. Je to stanice nejblíže Petropavlovské pevnosti. Dali jsme si několik Baltik a proložili je konzumací sušených rybek a kalamárů. Nedaleko byl i stánek s palačinkami, povečeřeli jsme tedy palačinky, ta moje byla s masovou směsí. U vedlejšího stolu seděli Petrohraďané a popíjeli vodku. Přelévali si jí z lahve do papírových kelímků na kávu. A zkonzumovali té vodky poměrně dost.
K hotelu jsme se vrátili metrem, hotel je na trase modré linky, takže jsme ani nemuseli přestupovat.