Den 2 - neděle
Do Dánska to bylo skutečně jen pár minut. U Koldingu jsme odbočili na E20 a za Odensee přejeli první velký most přes moře, resp. průliv Storebaelt, kde bylo třeba zaplatit mýto. První dnešní zastávka byla v Kodani. Počasí nebylo moc vlídné, střídavě oblačno, střídavě zataženo a déšť. V Kodani jsme projeli centrem a zaparkovali blízko přístavu. Chtěli jsme zejména zamávat malé mořské víle. Byli jsme u ní během chvilky. V sousedním přístavu se právě vyloďovali turisté z ohromné výletní lodě. Čekala na ně řada autobusů. Tyto lodní výlety musí být jistě hodně zajímavé, ale obávám se, že nám by přišly málo akční.
Dalším bodem, který jsme navštívili, byl Kastellet – vojenská pevnost ve tvaru pětiúhelníku. Nyní je zde malé muzeum a v bývalých kasárenských blocích, nedávno zrenovovaných, sídlí různé organizace. Součástí pevnosti je i pěkný větrný mlýn. A právě u větrného mlýnu se protrhla oblaka a spustil se prudký déšť. Promokli jsme až na kůži a nezbylo než procházku ukončit a vrátit se převléknout k autu.
Z Kodaně už je to jen kousíček na most přes Öresund. Ten začíná samozřejmě mýtnou branou. První část je vedena tunelem, na světlo se dálnice dostává na umělém ostrově Peberholm a dál pokračuje jako most. Jde o velkolepé dílo, které je například i hlavním motivem detektivního seriálu Most.
Směrem na Göteborg jsme ještě nejeli. Dálnice je chvíli blíže, chvíli dále od břehu úžiny Kattegat. Navečer jsme dorazili do Göteborgu, druhého největšího švédského města, a zaparkovali u našeho dnešního hotelu na lodi. Ubytování na lodi mělo být takovým ozvláštněním a skutečně jím bylo. Vydali jsme se ještě na procházku do města. Na vedle kotvící lodi byla restaurace, ale na večeři nám se nám ještě nechtělo. Dále po pobřeží je námořní muzeum s vojenskými loděmi a ponorkou, ale bylo již zavřeno. Bylo nějakých šest hodin, neděle večer a nikde nikdo. Jako by bylo Švédsko vypnuté. Prohlédli jsme si několik lodních motorů a kolem budovy opery došli do centra. Jediný otevřený obchod byla cukrárna s tisíci druhy vážených bonbonů. Několik jsme si jich zakoupili a začali se vracet k plachetnici s restaurací, protože jinou otevřenou restauraci jsme nenašli.
Času nebylo nazbyt, i tato restaurace měla již brzy zavírat. Objednali jsme si něco z thajské kuchyně a místní pivo. Servírka nad volbou piva kroutila hlavou, prý si většina hostů dopřává druhé pivo z nabídky těch točených – Krušovice.
Kajuta, ve které jsme měli přespat, byla vybavena silnými závěsy. Těch bylo zapotřebí, den už byl o hodně delší, než jsme z našich krajů zvyklí a svítat začalo proklatě brzy.