Den 5 - čtvrtek
Po třech dnech jsme vyjeli z garáže a přejeli k palácům ve Versailles. Dopoledne jsme prožili v královských zahradách a bloudili v přírodních bludištích. Park je rozsáhlý a jeho prohlídku nelze vynechat. Méně zdatní návštěvníci si mohou vypůjčit elektrický golfový vozík. Uprostřed parku je velká nádrž, na které kdysi probíhaly imitace námořních bitev. Dnes po ní jezdí pramičky a žije v ní množství „ochočených“ kaprů, kteří vystrkují z vody tlamičky a lační po dobrotách.
Na vstupenky na prohlídku paláců se stojí dlouhá fronta. Interiéry nás ale ani moc nelákaly. Do parku se žádné vstupné platit nemuselo.
Z Versailles jsme zamířili k domovu s tím, že si ještě prohlédneme katedrálu v Remeši a až přijde noc, někde se ubytujeme. Šárka už v katedrále v Remeši byla, pro mě byla její návštěva premiérou. A jeli jsme, než přišel večer. Navigace ukázala jako nejbližší možnost ubytování hotel F1 ve Verdunu. Zkusili jsme to a měli volný pokoj. Ještě jsme stihli podvečerní vycházku do centra Verdunu. Viděli jsme starou bránu, nábřeží Mázy v centru města, budovy, na kterých jsou dodnes patrné stopy střelby z první světové války, památník padlým v první světové válce a byli jsme i v parku u zbytků pevnosti. Chvíli jsme sledovali místní muže, jak v parku hrají pétanque. Obrázek staré dobré klidné a pohodové Francie.
Návrat na hotel byl poněkud komplikovaný, ve Verdunu zřejmě byl krátce před tím změněn systém jednosměrných ulic a naše navigace, přestože byla před cestou aktualizovaná, nás stále tvrdohlavě naváděla do jednosměrných ulic v protisměru. Vlastní selský rozum ale zvítězil a z centra jsme se vymotali.
V supermarketu jsme si koupili dobroty ke studené večeři – mořské plody a podobně, bagety, plastikové příbory a kelímky a šumivé bezinkové víno za necelé euro. Jeho chuť nás velmi příjemně překvapila.