Příprava
Kamenice – Berlín – Sassnitz – Trelleborg – Stockholm – Helsinki – Petrohrad – Tallinn – Riga – Warszawa - Kamenice
První cesta byla pro nás ještě velkou neznámou. Proto jsem její přípravě, oproti všem našim následujícím cestám, věnoval nejvíce času.
Neměl jsem žádné zkušenosti se zajišťováním ubytování nebo trajektů. Víza jsem jednou zařizoval do NSR pár měsíců před tím, než se Německo sjednotilo, ale to už bylo kdysi dávno. Další komplikací bylo, že jsem chtěl cestovat služebním autem – žádné použitelné vlastní jsem v té době totiž neměl.
Oporou mi bylo, když jsem na internetu narazil na stránky cestovní kanceláře CK Periscope tour. Prostřednictvím této kanceláře se mi povedlo zarezervovat jak trajekty, tak téměř kompletní ubytování během cesty. Hotely jsem vybíral z nabídky na stránkách cestovní kanceláře. Adresy hotelů jsem si vyhledával na mapách, stejně jsem ale nezískal představu, jak daleko to kde budeme mít do center měst. Moc to ale nevadilo, buď popojedeme, nebo popojdeme. A bonusově nám kancelář vyřídila i víza do Ruska. Nakonec to tedy nebylo vůbec tak složité, jak jsem se obával. Jen časově to bylo dost napnuté, protože jsem si tenkrát musel ještě nechat vystavit i nový cestovní pas. Víza cestovní kancelář zařizuje přes ruský konzulát v Brně, musel jsem tedy ještě dopravit naše pasy do Brna. Tuto drobnost jsem připojil k pravidelné služební cestě, do Brna jsem tehdy jezdil jednou týdně.
Další vyřizování se tedy týkalo auta. Do Ruska je možné bez problémů jet vlastním autem, ale pokud má auto jiného majitele, je třeba mít plnou moc – tzv. „dověrenosť“. Jde o formulář velikosti A4 plný textu v azbuce, který musí být potvrzen notářsky ověřeným podpisem majitele. V mém případě tedy jednatelem společnosti, ve které jsem tehdy pracoval. Vzorový text jsem nakonec vypátral na stránkách ruské ambasády a začal ho upravovat podle skutečnosti. Problémem bylo, že Word na našich firemních počítačích neobsahoval azbuku a nezbylo mi, než pozvolna postupovat překopírováním jednotlivých písmenek. Ale podařilo se. Na tomto místě musím vyjádřit velký dík mému tehdejšímu šéfovi Jirkovi Jelínkovi, který mi u notáře plnou moc podepsal.
Z pilnosti jsem si také prostudoval dopravní předpisy zemí, kudy budeme projíždět, a poznamenal si maximální povolené rychlosti.
Abychom se cestou rozhodně neztratili, pořídil jsem GPS navigaci. Byla to moje první navigace, do té doby jsem jezdil maximálně podle mapy. Při cestě do Paříže na podzim 2007 jsem si sepsal itinerář, který měl od Prahy až na cílovou adresu v Paříži šest řádků a k cíli jsme dorazili bez problémů. Nicméně v květnu 2010 jsem na služební cestě dlouho bloudil po polském Krakově při hledání zarezervovaného hotelu, což mě k pořízení navigace hodně motivovalo. Do hotelu jsem díky tomu tehdy dojel ve chvíli, kdy již byla kuchyně a restaurace uzavřená a k večeři jsem se musel spokojit s bagetou. Naštěstí pivo čepovali i na recepci.
To podstatné tedy bylo připraveno a zbytek už byly vlastně jen detaily. Doplnit výbavu auta – v některých zemích po cestě byl vyžadován hasicí přístroj, zbalit se a nakoupit nějaké potraviny a nápoje na cestu, což bylo záležitostí jednoho odpoledne.
Podívám-li se na to zpětně, bylo toto období přípravy příjemně vzrušující a plné očekávání
Cesta měla trvat celkem deset dnů a zavést nás do celkem osmi evropských zemí. První mělo být Německo, navštívíme Berlín a dojedeme k Sassnitz. Druhou bude Švédsko, z Trelleborgu po vylodění dojedeme do Stockholmu. Třetí bude Finsko, v Helsinkách přenocujeme po vylodění z trajektu. Zastávka trajektu je v Mariehamnu na Alandách, které mají v rámci Finska určitou autonomii. Čtvrtým regulérním státem bude Rusko, kde strávíme dvě noci v Petrohradu. Rusko bude následováno pátým Estonskem, tam přenocujeme v Tallinnu. Šesté bude Lotyšsko s noclehem v Rize. Sedmá Litva, tou ale jenom projedeme. Poslední, osmou zemí, bude Polsko. Nebyl jsem v té době zvyklý brát si více než týden dovolené najednou a v tomto případě mi přišlo vhod, že dovolenou bylo možné spojit s dvěma červencovými státními svátky.
