Den 2 - neděle
Ráno jsme se vzbudili a na lavičce vedle auta posnídali naše oblíbené povidlové buchtičky. Zatím jsme byli z cesty nadšení, ale upřímně řečeno, nocleh v autě nebyl to pravé. Chyběla nám ranní sprcha a k buchtičkám horká káva a čaj.
Spěchali jsme ale do Sassnitz, protože odjezd trajektu byl, tuším, už v osm hodin. Po přístavu jsme sice chvíli neplánovaně bloudili, nicméně nalodili jsme se včas. Trajekt „Sassnitz“ přepravoval do Trelleborgu mimo pěších cestujících a vozidel i celé vlaky. Po nalodění jsem, po zkušenosti z minulé cesty tímto trajektem s Vláďou Emmerem, na nic nečekal. Dovedl jsem Šárku přímo na zadní palubu a společně jsme obsadili židličky blízko zábradlí s nejlepšímvýhledem na moře. Za pár minut se paluba zaplnila ostatními cestujícími, kteří tak pěkná místa už mít nemohli. Plavba trvala necelé čtyři hodiny za krásného slunečného počasí. Obdivovali jsme útesy Rujány v celé jejich kráse a později se před námi objevily švédské břehy. Na vylodění v Trelleborgu jsme se moc těšili.
Městem jsme jen projeli a pokračovali po dálnici směrem na Stockholm. Po pár minutách se auta s českou poznávací značkou, která připlula s námi, ztratila v silničním provozu a byli jsme na dálnici sami Češi mezi mnoha Švédy. Krásné počasí nám mezi Malmö a Helsingborgem umožnilo vidět na druhé straně moře Dánské břehy s městy a vesnicemi. Cesta do Stockholmu je poměrně dlouhá - 650 km a vede přes města, s pro nás Čechy exotickými jmény, Jönköping, Linköping a Nörrköping. Krajina je rovinatá, jen mírně zvlněná, s mnoha lesy. Zvlášť úchvatná je pasáž podél jezera Vättern. Výhledy na ostrov Visingsö jsou nezapomenutelné.
Palubní schránku našeho Meganu, pokřtěného „Dášenka“, jsme naplnili hromadou cédéček, abychom se cestou nenudili. Během jejich přehrávání cesta rychle ubíhala, ale před Stockholmem jsme museli přeci jen udělat bezpečnostní přestávku. V roce 2010 ještě Šárka neřídila a celá cesta tak ležela na mých bedrech. Před Stockholmem jsem už byl poměrně unavený. Zastavili jsme tedy, lehli si do trávy na velký šátek a asi na dvacet minut jsem usnul. Bylo to osvěžující a na další cestu i průjezd Stockholmem jsem byl čerstvý. Na švédských cestách pro nás byly zajímavostí dlouhé soupravy silničních vozidel – tahač táhl návěs a za návěsem ještě přívěs a podobné kombinace. Také pro nás byly novinkou samoobslužné benzinové stanice, v r. 2010 u nás v Čechách nebyla ani jediná. Navigace nás dovedla až na předem zadanou adresu a tam jsme zažili první zklamání na naší cestě. Nikde tam nebyl žádný hotel. Uličku jsme projeli tam a zpátky a nic. Jen pár starých činžáků a prázdná plocha, čekající po demolicích na novou zástavbu. Začala nás zachvacovat panika. Ještě jednou jsem si vzal k ruce potvrzení o rezervaci hotelu a důkladně ho studoval. Název ulice odpovídal, ale nešlo o Stockholm, nýbrž o stockholmské předměstí s jiným názvem. Ulevilo se nám a přesunuli jsme se na správnou adresu, kde jsme se bez problému ubytovali v tom správném hotelu. Bylo to poměrně daleko od centra města a hodina již byla pokročilá, tak jsme jen v nedalekém supermarketu nakoupili něco málo na studenou večeři a pár plechovek místního piva.
