Den 1 - sobota
V sobotu ráno jsme nemohli dospat a vyrazili kolem deváté hodiny ranní. Kousek od domova jsme najeli na dálnici D1, projeli Prahou a D8 nás vedla směrem na Drážďany a dále.
Jak už jsem zmiňoval, jeli jsme firemním autem. Šlo o Renault Megane Grand tour, 1,4 l v benzínu, rok výroby 2005. Kombík se mi jevil pro podobné cesty jako ideální vozidlo – i zavazadla na dlouhou cestu se vejdou pod kryt ve velikém kufru a nic viditelného neprovokuje případné zloděje. V případě problémů s ubytováním se v takto velkém autě dokonce dá i přespat. Chtěl jsem mít pojistku pro případ, že by se něco zadrhlo a nestihli bychom vždy dorazit do místa ubytování podle mých plánů. Poměrně velkým nedostatkem toho auta byla ale absence klimatizace. Většinu cesty jsme proto absolvovali se staženými okénky. Technicky jsem auto nijak nepřipravoval, pravidelná servisní prohlídka měla kilometricky následovat po našem návratu z cesty.
Prvním navštíveným městem byl Berlín. Auto jsme odstavili na předměstí u stanice S-Bahnu. Na nástupišti jsme si s přátelskou pomocí místních zakoupili jízdenky a vyrazili do centra. Spousta lidí, které jsme potkávali, byla oblečena v německých fotbalových dresech a vybavena německými vlajkami. V té době se totiž v Jihoafrické republice konalo mistrovství světa ve fotbale a v tento den se mělo odehrát čtvrtfinálové utkání mezi Německem a Argentinou. Davy fanoušků proudily do centra, aby mohly zápas shlédnout na velkoplošných obrazovkách.
Od S-Bahnu jsme šli k Bundestagu podél řeky Sprévy. Na nábřeží u moderních paláců se lidé spokojeně slunili, bylo překrásné slunečné počasí a naprostá pohoda. Někteří se ve Sprévě i vesele cachtali a dva odvážlivci v ní dokonce plavali. Chvíli jsme zde také poseděli, načerpali atmosféru a pak pokračovali k Bundestagu. Koupili jsme si vstupenky a vystoupali do skleněné kupole. Rozhlédli jsme se kolem a z výšky vybírali další naše dnešní cíle. Prvním byla samozřejmě Braniborská brána a odsud jsme pokračovali po třídě Unter den Linden k televizní věži. Před ní jsme udělali malou odbočku a podívali se na Červenou radnici. U ní Šárka neodolala a s ohledem na počasí se společně s místními osvěžila ve velké kašně. Po této, původněneplánované, přestávce jsme došli k televizní věži a vyjeli výtahem nahoru. Liftboy se tvářil poněkud rozpačitě, když viděl, jak ze Šárky ještě kape voda na podlahu výtahu.
Rozhled z věže je fantastický a společně jsme se snažili z výšky najít bývalou hranici mezi západním a východním Berlínem. Její průběh už byl ale (naštěstí) velmi nejasný.
Z výšky 205 metrů jsme se výtahem vrátili zpět na zem a vydali se na blízký Alexanderplatz. Symbolicky jsme se alespoň jednu stanici tam a zpátky projeli také berlínským metrem. Ve stanici metra Alexanderplatz se totiž kdysi natáčely scény jednoho dílu seriálu 30 případů majora Zemana, tak jsme to tam z nostalgie chtěli vidět na vlastní oči.
Vrátili jsme se na třídu Unter den Linden a v blízkosti Braniborské brány jsme se společně s davy nadšených fanoušků podívali na část fotbalového utkání. Na zbytek zápasu jsme se přesunuli do blízkosti muzeí u Sprévy, a protože Německo vyhrálo, byly pakulice plné nadšení. V doprovodu skandujících davů jsme se vrátili na stanici S-Bahnu a přejeli na předměstí k našemu autu.
Po dálnici jsme pokračovali stále dál směrem na Sassnitz. Za soumraku jsme zastavili na odpočívadle nedaleko Sassnitz, sklopili zadní sedadla, přesunuli zavazadla na přední sedadla a uložili se k prvnímu noclehu – v kufru auta.
