Věnování
Tato kniha je věnována úplně všem, kteří něco dělají pro splnění svých snů.
Sny…
Od chvíle, kdy jsem si začínal uvědomovat a pamatovat své zážitky, mě bavily výlety. Později, když jsem se naučil číst, patřily cestopisy k mé oblíbené literatuře. Snil jsem o velkých cestách a představoval si ty daleké kraje a města. Měl jsem rád zeměpis a i v dalších předmětech jsem měl rád pasáže týkající se cizích zemí. Se spolužákem ze základní školy Martinem Novákem jsme jako děti vymýšleli cestu do Afriky.
Realita byla ale složitější. Dalo se cestovat tak do NDR, Polska nebo Maďarska. Do NDR jsme s rodiči jezdili poměrně často na nákupy, jak tehdy bylo zvykem, do Polska jsem přeskakoval přes hraniční čáru při výletech v Krkonoších a Maďarsko jsem navštívil v druhé polovině osmdesátých let v rámci předvánočních nákupů.
Ale ty sny o pořádném cestování přetrvávaly.
Přišel listopad 1989, padla Železná opona a najednou byl svět na dosah. Ale ještě dříve přišel duben 1989, kdy jsem se oženil. V říjnu 1989 se mi narodila dcera Ivuška, v roce 1992 syn Jirka a priority pro následujících skoro dvacet let tím byly dány. Rodina.
Ale ty sny o pořádném cestování přetrvávaly.
Začal jsem pracovat v logistice a občas se naskytla příležitost podniknout nějakou cestu služebně. Občas do Německa, na Slovensko, poměrně často do Rakouska, ale i do Belgie, Holandska, Maďarska. Třikrát jsem se dostal na půl dne do Londýna. Čtyřiadvacet hodin jsem měl dokonce možnost strávit v Istanbulu.
V roce 2006 mi kamarád Vláďa Emmer nabídl možnost dělat mu doprovod při jedné cestě s rozvozem zboží dodávkou do Stockholmu a Helsinek. Chuť se takové cesty zúčastnit byla větší než obavy, zda v té době, pár dnů po vstupu naší republiky do Schengenu, skutečně dojedu kolem Evropy zpátky do Čech jen s občankou. Pas mi tehdy čerstvě propadl a nabídka k cestě přišla v pátek. Odjezd byl v sobotu. Z Prahy jsme vyrazili do Sassnitz, před odjezdem trajektu jsme se chvilku prospali, pokračovali trajektem do Trelleborgu, po dálnici do Stockholmua tam jsme se na noc ubytovali v hotelu. Před odjezdem dalšího trajektu do Helsinek jsme měli možnost si prohlédnout Stockholm, který jsem si hned zamiloval. Z Helsinek jsme jeli dalším trajektem do Tallinu a projeli jsme celé Pobaltí – Estonsko, Lotyšsko i Litvu. Domů jsme se vraceli přes celé Polsko a ve čtvrtek byli zpátky.
Tahle cesta mi poskytla možnost uvědomit si, jak je Evropa vlastně malá. Od dětství mi ta exoticky znějící jména měst jako Stockholm, Helsinki nebo Tallin připadala nesmírně vzdálená. Ale ono je všechno na dosah.
Tyhle služební cesty měly jeden zásadní nedostatek – chyběl mi na nich někdo blízký, s kým by ty zážitky byly ještě intenzivnější a sdílené. Děti pomalu odrůstaly a začal jsem si skládat plán míst, kam se všude s manželkou podíváme.
Na podzim 2007 jsem navštívil kamaráda Roberta Rusinu v Paříži, kde byl na stáži. Zjištění, za jak málo hodin můžu být z Prahy v Paříži autem, bylo fantastické. Taková svoboda! Když se rozhodnu, že chci do Paříže, můžu nastoupit do auta a za nějakých devět-deset hodin jsem tam. Stínem na tom všem ale bylo, že manželství se mi rozpadalo, děti odrostly, a i když už by se někam dalo jezdit, najednou nebylo s kým.
Ale ty sny o pořádném cestování přetrvávaly.
Přišlo období nového začátku. Osamostatnění, nové bydlení a po nějakém tom čase jsme se potkali se Šárkou, která procházela obdobnou životní fází. A chtěla podnikat výlety. Přirozeně, že jsem jí chtěl nějakým pořádným výletem ohromit. Inspiroval jsem se cestou z roku 2006 s Vláďou Emmerem. Tehdy to bylo celé v poměrně vysokém tempu a chtěl jsem ta místa navštívit ještě jednou, více v klidu. Měl jsem ten plán tedy víceméně v hlavě připravený, ale byl tam i jeden prvek navíc. Při první cestě mě zaujala směrová tabule v Helsinkách, která říkala, že do Petrohradu je to směšných 411 km. A to byla výzva!
A tak začala doba plnění snů o pořádném cestování.
Ono je to plnění snů vlastně docela jednoduché. Pokud i Vy máte nějaké cestovatelské sny a při tom obavy, zda je možné si je splnit, jste zde na správném místě, abyste se svých obav zbavili. Rád Vám poskytnu pár nápadů a itinerářů našich již zrealizovaných cest a umožním Vám tak nahlédnout pod pokličku, jak na to. I Vy zjistíte, že udělat si výlet do Barcelony autem není o moc složitější, než si naplánovat sobotní odpoledne v Liberci s výletem na Ještěd nebo do ZOO.
